Následující text vznikl původně jako seminární práce na DV FF UK v rámci předmětu Cesty českého amatérského divadla. Než se při čtení kdokoliv urazí, zdůrazňuji, že popisuje situaci především kolem městských slavností. Naprosto nepopírám, že existují špičkové LH nebo KVH projekty, které ze zmíněného bahna radikálně vybočují. Bohužel nejsou příliš vidět. Průměrný Čech většinou natrefí na tu část šermířského spektra, která se pohybuje na kočíčích hlavách nějakého náměstí, nádvoří či podhradí. Bohužel.
Navíc, jak snad bude níže ukázáno, jsou šermíři do jisté míry obětí tržního fungování světa. Aspoň mám ten pocit.
Berme to jako námět k zamyšlení a diskusi.
Bída kočičích hlav
aneb
Profesionalizace amatérských souborů historického šermu
v kontextu městských slavností
Středně velké městečko pořádá středně malé historické městské slavnosti. Zodpovědný činitel si nechá vypracovat nabídku od tří velkých agentur zaměřených na podobné akce. Nejdřív osloví Berounské Měšťany. Ti nahlásí cenu kolem padesáti tisíc.
,,A co tam tak jako bude, za ty peníze," ptá se zvědavý zmocněnec.
,,No, normálně, ležení, nějakej ten šerm, nějaký to divadlo, muzika, nějaký tanečky a kejklíři," vypočítá na prstech Velký Dupač, vedoucí to jmenovaného podniku.
,,Aha. Tak děkuju," rozloučí se úředníček vrtě hlavou nad nehorázností té sumy. A už vytáčí číslo agentury Merlet. Tam ho zarazí suma ještě nehoráznější: sedmdesát tisíc!
,,A prosím vás, co tam teda jako bude, za takovej majlant," vysouká ze sebe zaražený organizátor.
,,No, normálně, ležení, nějakej ten šerm, nějaký to divadlo, muzika, nějaký tanečky a kejklíři," vypočítá na prstech Malej Karel, administrativní vedoucí to jmenovaného podniku.
,,A-ha. Tak, tak teda děkuju," zalomí duševně rukama ouřada svěsiv hlavu i sluchátko. Posléze s hlubokým nádechem roztřeseným prstem vyťuká číslo agentury A.R.G.O.
,,Tak to by bylo za rovných sto tisíc, milý pane," ukrajuje na druhé straně másla Kulhavý Nůsek, majitel agentury, vycházkové hole a postrach zaměstnanců.
Lapá se po dechu.
,,To je nějak moc, ne? Jak je to možný," dodá si konečně městský zastupitel odvahy.
,,Tak podívejte, to máte pětadvacet tisíc pro vás, pětadvacet pro nás... no, a za padesát to ty Berounský udělaj."
- starý šermířský vtip, autor neznámý
Všude jsou, všude jsou
Ano, šermíři jsou všude. V létě prakticky nemůžete vyrazit na výlet po vlastech českých, aniž byste o nějakého nezakopli. Nenatrefíte na ně jen na hradech a zámcích, ale i při poklidné procházce libovolným českým městem, když zrovna probíhají nějaké slavnosti, v parcích zaslechnete pravidelně řinčení zbraní a prakticky každou jízdu městskou hromadnou dopravou povýší na dobrodružství vlasatý mladík s mečem.
Normální smrtelník je považuje za relativně neškodné podivíny a pramálo se o ně stará. Sem tam mu poskytnou nějaké to rozptýlení, kolísavé kvality. Občas ukáže svým ratolestem: hele, takhle vypadali ti rytíři.
Většina divadelníku sice někdy nějaké šermíře viděla, ale radši na to hned zapomněla. Obvykle útrpně mávneme rukou a utíkáme rychle pryč někam, kde je větší klid, pohoršeni v lepším případě nevalnou úrovní divadelního ztvárnění, v horším případě neúnosnou koncentrací vtipů mířících od pasu dolů. Amatérismus, říkáme si, tím se ani nebudeme zabývat. Jenže se šeredně mýlíme.
Ač se k šermířům nachomýtneme povětšinou na akcích, které naši peněženku nezatíží, málokdy se tam ti pánové producírují za dobré slovo. Většinou jsou placení. Často velmi dobře. Zkusíme se podívat na to, kým a proč. A zač.
Obrňme se. Bude to nebezpečná cesta.
Zkazky táborových ohňů
Historický šerm má v Čechách poměrně dlouhou tradici. Údajně vůbec nejdelší na světě: první pokusy se starými zbraněmi a bojovými technikami se vynořují někdy na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století. Stojí za nimi pochopitelně oddíly sportovního šermu, které tímto směrem zřejmě postrčil Eduard Wagner, pro všechny šermíře legendární postava českého dějepisectví, mimo jiné autor dodnes populárního a co do rozsahu zřejmě nepřekonaného díla Zbraně, zbroj a kostým doby husitské a předhusitské.
U večerních ohňů na bitvách pak člověk slýchává zkazky o hrdinech let šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých: skupinách jako Mušketýři a Bandité, Romantik, Dominik nebo Burdýři, jejichž hrdinští členové načerno ve znárodněných fabrikách po nocích soustružili meče, svařovali brnění a štrikovali kroužkové košile z pérových podložek. Byly to zřejmě časy divoké, dobrodružné a vášnivé.
Především proto, že většina toho, co souviselo se šermem, souvisela i se šlechtou; tehdejší průkopníci duelového šermu to v dobách Nejedlého (a paradoxně tedy i Wagnerových) husitských hrdinů zkrátka neměli dvakrát snadné. S revolucí přišel pochopitelně zásadní zlom.
Tajemný rozkvět rytířstva
Tlumok se šermíři se po osmdesátém devátém roztrhl opravdu široce. To, co dřív končilo jako klukovské sny a romantické představy, se v nové svobodě mohlo rozběhnout na plné obrátky, a když po pár letech první vlna nadšení opadla, přiživily ji nejvydatněji knihy a velkofilmy s fantasy tématikou. To, že dnes skupiny historického šermu v Čechách počítáme na veletucty, ovšem můžeme sotva připsat na vrub jenom Třem mušketýrům a Pánovi prstenů. Každé divadlo potřebuje v první řadě svoje diváky, jinak by nepřežilo. A tady byla konstelace nebývale příznivá.
Po revoluci jako by se objevila těžko hmatatelná, přesto však velice reálná celospolečenská potřeba reflektovat historii. Domácí i světovou; v podstatě všechno, co bylo ještě nedávno Marxem okleštěno na třídní boj v historickém materialismu. Snad kvůli utvrzování se ve vlastní národní identitě, snad kvůli hledání kořenů domácí kultury, těžko říct.
Pro starosty se tak historické městské slavnosti stávají ideální příležitostí, jak dokázat vlastní osvícenost a dějinnou citlivost. Stačí vhodně usypat něco z obecní pokladničky a zavzpomínat pestrým programem na náměstí na zlaté časy, převážně Karla IV. a Rudolfa II. Lidé na velkou historii malého českého národa skvěle slyší, zvlášť když k ní mohou přikusovat párek v rohlíku.
Na hradech, zámcích a tvrzích je motivace trochu jiná. Stát začíná od památek vyžadovat čím dál důrazněji tržní chování. Většina kastelánů tak v devadesátých letech prvně stojí před problémem, jak svému objektu zvýšit návštěvnost, a jedním z nejsnadnějších řešení se zdá být kulturní program. Jaký jiný než historizující.
Výsledek je ale v obou případech stejný: obrovská poptávka po šermířích. A do hry vstupují tržní faktory.
Dobře placený amatér
Šermíři se najednou ocitají v nečekané situaci. Za jejich původně ryze amatérské a zájmové aktivity jsou lidé ochotní platit. Někdy i poměrně vysoké částky. Začínají fungovat obvyklé mechanismy: nabídka, poptávka, reklama, konkurence, kamarádšaft a tlačenka.
Většinu dnešních šermířů bychom mohli bez uzardění zařadit mezi poloprofesionály, dřív by to byli meloucháři. Tedy lidé, kteří si za svou práci nechávají platit, ale není to jejich výhradní zdroj obživy.
Z nejúspěšnějších skupin pochopitelně vznikly ryze profesionální soubory nebo dokonce kulturní agentury, které mimo obhospodařování firemních rautů a jiných veselic rády dodají panu starostovi pestrý program na náměstí, na klíč a se slevou.
Jenže.
Kolik to bude stát?
V úvodu citovaný šermířský vtip neznámého data a výrobce se trefuje převážně do složitých machinací, které probíhají mezi jednotlivými šermířskými agenturami; těmi se raději z důvodů osobní bezpečnosti zabývat nebudu. Postihuje nicméně velice přesně i jeden zásadní moment spojený s většinou ,,dobových" akcí pořádaných v našich končinách, především s těmi, které pořádají města, muzea a jiné organizace: zadavatel se ptá především po ceně. Zbytek ho obvykle nezajímá, navíc věci povětšinou rozumí jako koza petrželi, takže se maximálně optá, jestli je to veselé.
Což je smutné.
Dochází tu k paradoxní situaci: zákazník si objednává produkt, na jehož kvalitě není nijak osobně zainteresován. On sám se tak maximálně dostaví v dobře padnoucím úsměvu tu zábavu pro plebs zahájit. A když se to lidem nebude líbit, nemohou si nijak zvlášť stěžovat: vždyť to mají zadarmo.
Bída kočičích hlav
Pokud chce tedy profesionální šermířská agentura uspět, nemusí nabízet ani tak špičkovou kvalitu jako spíš co nejširší nabídku nepříliš drahé zábavy. Vzhledem k tomu, že dobově věrné vybavení je náročné finančně, upadá míra historické věrnosti. Zároveň je potřeba vystačit s co nejmenším počtem lidí, takže kde by mohli být tři špičkoví specialisté, exhibuje na kočičích hlavách hypotetického náměstí třikrát jeden podprůměrný všeuměl.
Dopad na výslednou produkci si laskavý čtenář snadno představí sám. Pokud s ním už nebyl bolestivě konfrontován.
Bohaté spektrum šedi
Ovšem ani při vší snaze si šermíři nevystačí sami. Nezapomeňme, že druhý základní požadavek na program je pestrost a veselost. Takže kromě šermu je rázem potřeba zajistit nějakou tu pohádku pro děti, kejklíře, muzikanty, tanečníky, fakíry a další a další atrakce. To vše dodává právě šermířská agentura. Jsou tu samozřejmě dva problémy.
Celková cena programu už byla stlačena původním zadavatelem, tedy městem, na co nejnižší částku. Agentura tedy operuje s poměrně omezeným rozpočtem a je nucena opět vybírat především podle finančních kritérií; ostatně jiná ani většinou není schopna zohlednit. Což je ten druhý problém.
Málokterý šermíř má totiž natolik široké odborné znalosti, aby byl schopný zodpovědně zhodnotit historickou věrnost hudební produkce nebo tanečního vystoupení. Obvykle je schopný odtušit, že do čtrnáctého století nepatří elektrická kytara (někdy je mu to ovšem jedno), a velmi zhruba se orientuje v kostýmech, ale fundovaného soudu od něj dočkáme málokdy. Navíc pokud provozuje profesionální agenturu, musí být především zdatný obchodník a manažer: v takovém případě dobře ví, že průměrný divák historickou věrnost posoudí ještě hůř než on, takže na ní vlastně nesejde vůbec.
O uměleckou kvalitu se sice stará o něco víc než městský zastupitel, protože si uvědomuje jistou míru zodpovědnosti; jenže na téhle úrovni rozdělování zakázky už k poptávce, nabídce a konkurenci, přistupují dříve zmíněný kamarádšaft a tlačenka.
Úroveň nešermířských vystoupení na městských slavnostech je tedy podřízena především tomu, s kým má pověřená agentura dobré vztahy, a to převážně osobní. Výjimečné případy, špičkové umělce, které si šermíři sjednávají výhradně pro kvalitu jejich práce, by bylo lze vypočítat na prstech jedné ruky.
Nulová reflexe
Nastíněný model je samozřejmě zjednodušující, ale v hrubých obrysech postihuje hlavní problémy, kterým v současné době čelí šermířská scéna, potažmo zcela nezainteresovaný divák šermířských vystoupení, neboť je to on, komu jsou výsledné komponované pořady předkládány.
Neutěšený stav se ale sotvakdy změní, pokud zůstanou šermířské produkce bez kritické odezvy. Zatím se jim dostává maximálně krátké informační zmínky v lokálním tisku. Přitom musíme chtě nechtě přiznat, že divadelní aktivity šermířských skupin mají v současnosti pevné místo na divadelní mapě Čech, ačkoliv šermíři sami se při vyslovení pojmu ,,divadlo" povětšinou křižují, odplivnou si přes levé rameno a bijí se v prsa, že oni s divadlem nemají nic společného. Nevěřme jim.
A zároveň si uvědomme, až budeme příště zase kvapně utíkat před topornými hereckými výkony, šumlujícími protagonisty a scénářem bez nápadu, že ačkoliv přímo z naší kapsy ty peníze nejdou, někdo za celé to představení nejspíš zaplatil. A že lidé, před jejichž mizivou uměleckou úrovní právě prcháme, nejsou nadšení ochotníci, kterým můžeme ledacos prominout. Většina z nich za svá vystoupení bere nějaké peníze.
Pokud vím, obvykle je to víc, než na kolik si za večeř přijdou herci v takovém Divadle Ungelt. Nechápu, proč bychom jim měli měřit jiným metrem.
bravo
* skromně se usmívá *
A pak se Mikulasi div, ze te lidi nemaji radi ;-)
Predpokladam, ze jsi to sem dal, ay se rozbehla nejaka diskuse. Takze nebudu jen rikat,jak s tim souhlasim a zkusim nejakou odstartovat. Temat je tam spousta, na prvni precteni me asi nejvic utkvelo jeno. Penize, jak jinak ;-)
To, ze amateri, kteri prodavaji spatne vystoupeni na namesti, berou vic, nez profesionalni herci je sice smutne, ale ten problem je trochu jinde. On i George Lucas bere vic nez bral Bergman, Bill Gates vic nez Linus Torvalds a Maxim Turbulence vic nez Collegium Marianum. Je to otazka spolecnosti, svetonazoru (jak by rekl Ignacius Reilly) a hlavne, jak jsi uvedl, nabidky a poptavky. Demokracie je imho jedno z nejhorsich moznych statnich zrizeni, myslenka volneho trhu je strasny napad. Bohuzel se ukazuje, ze tyto principy pro dnesni spolecnost funguji nejmene bolestive a musime se naucit s nimi zit. Jened z jejich dusledku je, ze pokud chce clovek vydelat penize, nemuze delat to, co chce, ale to, co je zadane. Zaroven maji uzasnou vlastnost, ze dokazi ucastniky tohoto deni samoregulovat. Takze pokud za stejne penize bude nekdo delat to, co je zadane kvalitneji, ty amatery to postupne vymyti.
Abych to shrnul: Co brani tem hercum z Ungeltu, aby se naucili sermovat a zacali agenturam prodavat kvalitni vystoupeni? Proc se 99% profesionalnich sermirskych skupin sklada z amaterkych hercu a profesionalnich sermiru a ne naopak?
Neni cesta kritizovat, ale ukazat, ze to jde delat lepe. Az se na mestskych slavnostech objevi prvotridni herci v dobove odpovidajich kostymech, kteri predvedou serm na urovni Berounskych, sam se rad pujdu podivat.
Kdepak, já se nedivím ;)
Začnu od konce: kritizovat je cesta. Jeden z problémů je právě ten, že ty městské slavnosti nemají žádnou kritickou reflexi. Panu starostovi maximálně zaklepou na rameno nějací známí a řeknou něco jako: to bylo super, Pepo. A v místním deníku někdo otiskne nějaký canc ve smyslu: tak jsme zase letos měli městské slavnosti. Teď odbočím, ale vrátím se k tomu na konci.... fakt ;)
Hercům z Ungeltu samozřejmě v šermování nebrání zhola nic (asi si víc vydělají v dabingu a v seriálech). Osobně si poměrně vážím toho, že dělají to, co umí (tedy hrají divadlo) a dokáží se tím uživit. Většina šermířů oproti tomu dělá něco, co neumí (veřejně vystupuje), a bere za to obdobné peníze (pravda, nárazově).
Největší problém je ale jinde: kdyby opravdu fungoval volný trh, skutčně by došlo k tomu, že ti "lepší" ty "horší" vymýtí. Jenže se se pohybujeme na poli (aspoň v tom mém textu níže) absurdních zakázek od lidí, kteří věci a) nerozumí a b) je jim skoro jedno, jak "jejich" akce dopadne. Nemluvě o těch všech osobních machinacích a protekcích. Určitě si vzpomeneš na nějakou kapelu, co je neporovnatelně horší než Peregrin, ale...
A teď obloukem zpátky na začátek: dokud nebude kritická reflexe, nemá se zákazník na tom slavném volném trhu prakticky podle čeho orientovat. Zvlášť pokud je to firma, co jednou za rok potřebuje ulít peníze do rautu, nebo město, co jednou za rok udělá slavnosti. V tomhle směru je tenhle segment trhu neuvěřitelně nepružný.
Takže teď je realita taková, že lidi, co dělají věci pořádně, je dělají většinou sami pro sebe, někde za bukem, pro pár zasvěcenců, kamarádů a tak dále. Protože ti "blbci nahoře", co si z nějakých důvodů "objednávají šermíře" jsou převážně líní se informovat o tom, co je kvalitní. A nebo ani nemají kde.
Nazdárek, tak jsem si na CS s gustem přečetl tendle článeček a srdce mi zaplesalo- alespoň někdo se umí vyjádřit psaným slovem tak, aby to mělo hlavu a patu.
S obsahem nelze než souhlasit- nicméně vzdychání nad pochybnou kvalitou a mračení nad "tlačenkami" není zcela na místě. Takhle to fungovalo odjaktěživa, ovšem se současnými počty skupin a jednotlivců je to zkrátka daleko viditelnější. Trh je nastaven určitým způsobem a představa, že se šmahem bude dobře platit jen těm, kteří za peníze předvedou skutečný výkon, je naprosto lichá...
Ano, ano, ale to, že to tak fungovalo odjakživa, ještě neznamená, že z toho máme mít radost :-\
Mě fakt zaráží hlavně ta neuvěřitelná míra lhostejnosti lidí, co ty akce pořádají.
A není to u nás stejně (podobně) s muzikou, amatérskými herci, atp.? Nevím jak v Praze, ale u nás na venkově nechce platit nikdo za nic.
Příklad: Naše starostka se cítila dotčená, že chceme za vystoupení peníze (nijak moc). Absolutně nepochopila, že se šermem jsou spojeny náklady a námaha - samozřejmě u každého jiné ;). Vždyť to je přece náš problém...
Quote from: Michal Medvěd on February 07, 2008, 23:00:37 PM
* skromně se usmívá *
Můžeš se usmívat ještě víc, třebas: :) 8) ;) :D ;D
Ode mě jsi dostal jedničku do karmy :-*
Takže teď je realita taková, že lidi, co dělají věci pořádně, je dělají většinou sami pro sebe, někde za bukem, pro pár zasvěcenců, kamarádů a tak dále. Protože ti "blbci nahoře", co si z nějakých důvodů "objednávají šermíře" jsou převážně líní se informovat o tom, co je kvalitní. A nebo ani nemají kde.
Realita je taková, že lidi, co dělaj věci pořádně, nestojí o to producírovat se po rynku před těma "blbci nahoře".
Quote from: Grga Pitic on February 08, 2008, 18:25:00 PM
Realita je taková, že lidi, co dělaj věci pořádně, nestojí o to producírovat se po rynku před těma "blbci nahoře".
No jasně, ale to je snad právě proto, že tam nahoře jsou blbci, ne? ;)
Kdyby nějaké město pořádalo akci na úrovni a bylo schopné o tom už zdravě nedůvěřivá kvalitní sdružení přesvdčit, asi by nebyl problém, no ny?
Matně si pamatuju, jak se Čert snažil podobně pořádat vinobraní na Praze dvě, ale jeho náměty na příjemnou akci, kterou by si užili i účinkující a měla podobný rozpočet jako "konkurenční návrh" (ale s tím, že ty peníze by šly převážně do cesťáků a do jídla), pohořely zřejmě na tom, že to bylo příliš nestandardní. Oni lidi chtějí to, na co si zvykli. Bohužel. Ale o tom by nám asi řekl víc Čert...
Gratuluji k výbornému článku.
Souhlasím s naprostou většinou článku. Jsou to slova, která značná část populace šermířů bude nelibě nést, ale je potřeba čas od času některým provětat plíce. Jen si dovolím doplnit pár postřehů.
Je zcela nepopiratelné, že značná část skupin v této republice odpovídá tomuto profilu. Ať už z hlediska nehorázných honorářů nebo s nabídkou zcela podprůměrné kvality – a co hůř i s kombinací obojího.
Divák zpravidla nedokáže posoudit úroveň nabízeného zboží. Trocha šermu, nějaký ten taneček, kejklíř, do toho se plive oheň, chabý potlesk a hajdy domů. Honoráře se vyplatí , v místních plátcích se objeví pár veleúspěšných fotek, starosta zvýší své volební preference a jede se dál.
Co scéně historickému šermu v tomto státě chybí, je metr, podle kterého by se posuzovali. Jistě pokusy zde jsou, jenže výsledky jsou velmi chabé. Existuje několik soutěžních přehlídek, které umožňují posoudit kvalitu vystoupení. Bohužel tyto projekty, které byly zpočátku velmi slibné, se propadly do podobného bahna kamarádšaftů a prapodivných preferencí jedinců a skupin. Samozřejmě jediný způsob jak to zjistit, je nahlédnout do zákulisí. Zjistíte kdo si s kým třepe rukou ...... kdo nikdy nevyhraje protože se zná s někým kdo ,,není žádoucí".......nebo neabsolvoval tu správnou školu šermu – to jsou infomace, které ke mně proudí ze všech stran.
A když se objeví soutěž se skutečně kritickou a nezávislou porotou – to se radši někteří ani nepřihlásí.....protože by pravda vyšla najevo – populistické vystoupení s plytkým obsahem, možná pár dobrých kostýmů či zbrojí – na pohled hezké ale jinak nulové.
Značnou částí SHŠ cloumá neuvěřitelný alibismus. Dokonce jsem v průběhu času s hrůzou zjistil, že je měřítkem kvality je počet ,,kšeftů". Proboha probuďte se. To že někdo každý víkend někde vystupuje, vůbec neznamená, že je proto kvalitní. Je to ryze obchodní záležitost. Spíše můžete pochválit zdatnost mnažera. Často se bráním smíchu, když někdo začne za uznalého mručení okolí, vynášet některou skupinu do nebe a její nebetyčné projekty. Já si jen projedu svou brožovanou paměť a zjistím, že oni ,,úžasní" za dobu deseti let (!!!) předvedli pouze dvě dokola omílaná vystoupení. To znamená, že každý člen souboru za desetiletou kariéru má např. šest soubojů a pár vět na scéně. Dá se to vůbec nazývat šermem? Nebo snad dokonce divadlem? V tom případě mi dejte schopnou opici, pytel banánů, dobrého manažera a do roka z ní bude válečník dle současných standartů a do pěti let uznávaný šermíř s neobvyklými stravovacími návyky.
Na druhou stranu je třeba se ale některých zastat. Ani pyramidy se nepostavily za den. Na to, aby se skupina vybavila a získala zkušenosti, je potřeba spousta času a peněz. A taky otloukání před divákem. Nelze do roka postavit na holé louce kompletně vybavenou a proškolenou skupinu.
Skláním se před těmi, kteří neskončili u kusu hadru a u jednoho či dvou usmolených vystoupení do konce šermířské kariéry. Před těmi, kteří se vrhají do nových projektů a nápadů......zkouší, vyrábí, konzultují, jdou do soutěží a nedají se odradit neúspěchem a vždy se znovu zvednou a jdou dál. To je cesta, kterou by měl jít každý.
Snad budou takoví přibývat. (pokud mám někde pravopisnou chybu či překlep, pak se předem omlouvám)
Nemám slov, pouze potlesku...
Slova bolestná leč pravdivá. Každý takto začíbal a kdo tvrdí, že ne, je na této úrovni dodnes.
Je potřeba začít znovu a lépe.
Hanba mě fackovala, když jsem na oslavě tento víkend absolvoval dokonalý večer za účasti moravské cimbálové kapely s tradicí jak hrom, o sedmi lidech, 5 hodin špičkové produkce, a dámy a pánové !!! oni si si nevzali ani 10k. Bylo mi blivno.
Medveduv clanek v kombinaci s zamyslenim "Kterak (ne)vytvořit skupinu historického šermu..." http://ceskyserm.cz/NewsDetail-477 je po dlouhe dobe konecne neco, nad cim se snad zvladne zamyslet vesti cast sermirstva.
Taky jsme tak zacinali....a jak jsme byli hrdi, mladi a blbi ....Mladi a hrdost je davno v trapu, blbost je pochopitelne vlastnost trvala. Tak vlastne nevim, zda muzu napsat, ze uz jsme dal :-).
Souhlasim i s prispevkem Briath. Snad jen bych se chtela pozastavit nad soutezemi. Nevim o nich mnoho a tak je muj nazor znacne zavadejici. Samotna teorie, ze chybi nezavisle hodnoceni urovne vystoupeni je pochopitelne dobra. Myslenka souteze je taktez dobra.
Ale co jsem cetla (spravne, nezucastnila se !! ), tak kde se kona nezaujata soutez?
Quote from: catany on February 12, 2008, 17:24:23 PM
tak kde se kona nezaujata soutez?
Přece v nominaci na cenu Eurovize (nebo Eurosong)... :'(
Pardon, že je to příspěvek zdánlivě mimo mísu, ale proč by měla být úroveň českého šermu nad úrovní běžné zábavní kultury (třeba v TV)? To jakože šerm dělají kultivovanější lidi? Jsem si moc nevšiml (až na pár vyjímek - ale neznám samozřejmě všechny).
to Jiska - a proc delat veci stejne jako je dela nekdo jiny? Proc nechtit byt kvalitnejsi, lepsi? Dyt pobavit nekoho muzu i vtipne, na urovni a zaroven mu, pokud o to bude stat, i jemne podsunout nejakou tu kvalitni informaci. Napriklad. Me se treba kopani do zadku nelibi, v tv se na takove porady nedivam (po pravde se odnaucuju divat na tv), a tohle divakum predvadet nechci. Ale to je kazdeho vec, jestli chce jit s davem nebo byt original.
K sermirskym vystoupenim - kdyby ta uroven byla aspon na urovni Novy, ale ona neni ani tam (*sype si na hlavu popel nekdo po 12 letech vystupovani*).
Téma šermířských soutěží již bylo mnohokrát popsáno jinde. Nicméně rád zareaguju. V rámci České republiky vzniklo projektů několik – mladších i starších. Nutno též podotknout, že všechny soutěže mají každá své specifické zaměření.
Co říkáte na soutěž, o které se dozvíte, že k hodnocení a opravám se používá konstantní balík poznámek, které se každoročně opakují? Jeden rok Vám vyčtou chybu, kterou další rok skutečně neuděláte, a přesto je vám znova předhozena? Případné mlžení skutečných důvodů do neurčita. Či zjevné ovlivňování porotců navzájem – asi to netušili, ale před nedávnem měla možnost zcela nezávislá osoba takovou ,,poradu" nechtěně vyslechnout. Také změny pravidel během soutěže jsou v českých krajích velmi oblíbeným sportem. Ale nepomlouvejme – raději chvalme.
Poslední projekt, který zmíněné nešvary neměl, byl první ročník soutěže amatérský skupin v Dolních Kounicích. Soutěž byla zaměřena na kompletní vystoupení a byly posuzovány všechny aspekty s důrazem na celkový dojem a hereckou stránku (koneckonců není to školní šerm do šuplíku – je to pro lidi). Porota byla nemilosrdná, ale všechna (zdůrazňuji) svá rozhodnutí zcela logicky a jasně každému ochotně vysvětlila. Kritika byla konstruktivní a snaha poroty byla spíše v pomoci skupinám zlepšit svou práci, než si odškrtat položky a jít od válu. Jediný zádrhel snad vznikl v tom, že se nezúčastnili jen skuteční amatéři. Jenže posoudit, kdo je amatér, poloprofesionál či profesionál je v šermířské branži téměř nemožné. Ale i tohle porota připustila a měla snahu zohlednit. Doufejme, že se dočkáme opakování soutěže a nezůstane jen u prvního pilotního kusu. Bohužel na webu mnoho validních informací nenaleznete a další ročník zatím nebyl avizován.
Věřím, že i kolem této soutěže mohli vzniknout fámy, protože zde pohořeli i velmi zdatní a občas i takoví, co by v životě vlastní chybu nepřipustili.
Podle mne může být poloprofesionál či profesionál i člověk, který není na každém firemním rautu, či městských slavnostech apod. (viz. můj předchozí příspěvek v této diskuzi). To je věc ryze obchodní a má to co dočinění s kontakty, známostmi a managementem.
Znakem profesionality je především vyvážení všech prvků vystoupení. V základu jsou tři – divadlo, šerm a choreografie (vybavenost záměrně nezmiňuji). Nejčastější chybou je vyzvedávání šermu nad ostatní prvky. Jenže to nelze, pokud vytváříme dílo určené obecným masám. Dokonce i u ,,pouhých" ukázek soubojů je nutná choreografie a alespoň jedna osoba znalá uvádění či řečnictví. Nedílnou součásti profesionality je i také běžné chování členů skupiny a hlavně způsob jednání s okolím – mimo vystoupení.
Článek ,,jak nevytvořit skupinu historického šermu" na "Ceskemsermu"se mi moc líbí. Má v sobě tu správnou dávku sarkasmu, i když ne vždy dobře mířenou. Občas si dělá srandu i z věcí, které pro dobré vystoupení či chod skupiny nutné jsou. Ale to je zjevně jeho autorské právo.
to catany: jednu výtku bych ale ke Kounicím měl a to byla "Cena diváka". Organizátor si zřejmě neuvědomil skutečnost, že každá akce tohoto typu nemá celodenní 100% účast diváka. Takže skupiny, které vystoupily hned z rána či později odpoledne nemohli mít takový ohlas jako skupiny, které měly "prime time" - vystupovaly, když byly tribuny k prasknutí.
to Briath : presne o tom mluvim - o sermirskych soutezich bylo napsano mnoho. Vetsinou prave to, ze byla z takovych a takovych duvodu zaujata. Bud proto, ze porota skutecne neobjektivni byla nebo proto, ze v CR je obecnym zvykem vse kritizovat ale hlavne nic nepochvalit. Ci snad proto, ze pisatel neuspel. Tedy tezko soudit, kde je pravda.
Rada bych verila tomu, ze casy se meni a nezaujata soutez tady je. Diky za nazor. Zkusim si o Kounicich zjistit vic.
Jiste, cena divaka nikdy neni spravedliva. To se snad ani neda predpokladat. Myslim, ze skoro prinosnejsi by bylo se po kazde vystoupeni divaku zeptat, co se jim libilo a co ne.
K Tvemu nazoru ohledne profesionality a nadhodnoceni vyznamu samotneho sermu ve vystoupeni - tam lze jen souhlasit.
Zamyslet se nad problemem, analyzovat vsechny soucasti a vyvodit potrebne zavery. Hezka teorie, jenze, kdo zavery uvede do praxe? A ikdyz tohle vsechno nakrasno vis, mas i reseni i materialy, tak primej druhe k zvysenemu usili. :-D
K clanku "Kterak (ne)vytvořit skupinu historického šermu..." bych snad jen dodala, ze uprostred kazdeho spravneho sermirskeho vystoupeni volne vlozeneho do gotiky musi nezbytne nutne tancit brisni tanecnice :-D (*rypu sama do sebe*)
To Catany:
Víra hory přenáší :). Doufejme, že Kounice budou. Rád se tam podívám znovu.
Časy se mění. Kdysi se na webu jen zřídka ozval opravdu kritický hlas na téma kvalita skupin.
Dnes je vidět že odvaha vzrůstá – dorůstá nám nová generace skupin a taky už měli dost času na pozorování těch starších. A učí se rychle.
Jak přimět ostatní k pohybu.........."těžká věc hm hm těžká věc ,, , by asi řekl mistr Joda :- ). To záleží pouze na jedné osobě – na šéfovi skupiny. Demokracie v tomhle nefunguje. Jeden hlas, jeden cíl.
Jojo. Kdybych bral některá vystoupení jako historicky bernou minci, pak by si každý druhý křižák donesl ze Svaté země přes rameno břišní tanečnici a plival by při tom oheň :- )))).
to Briath - ooo ano, demokracii nelze uplatnit uplne vsude.
Jak by takovy idealni vedouci skupiny asi vypadal? Mel by byt nejlepsi sermir ve skupine, nejlepe vybaveny materialne, nejlepsi herec, vyborny mluveny projev. Dale mit perfektni znalosti z historie a zejmena byt chodici encyklopedie zbrani, zbroji a dobovych realii. Nasledne skvely manazer. Bedna, aby mel dostatek pokud mozno originalnich napadu. Dobry psycholog, aby rovnal pripadne spory ve skupine, tmelil partu a naslouchal pranim clenu (pripadne z nich tahal napady :-D ). Byl by spravedlivy a ferovy. A uplne nejhlavneji oplyvat nadbytkem charisma, ci jine vlastnosti jez primeje druhe lidi, aby pracovali pro skupinu. Taky by mel ukrutne zabavny, aby se clenove pri plneni svych povinnosti neunudili k smrti. Jako kladne body by se pripocitavalo, ze se jeho vzhledu nebudou deti bat. Preci jen, musi se obetovat a hrat ty hlavni role, ze ;-D. Nezbytnou soucasti by bylo primerene ego - ne moc male (to by ho nikdo neposlouchal) a ne moc velke ( to by jej zas nikdo nesnesl).
Chytra blondyna ? :-D
Quote from: jikra on February 13, 2008, 09:32:28 AM
(...) proč by měla být úroveň českého šermu nad úrovní běžné zábavní kultury (třeba v TV)?
Myslím, že by mohla z několika důvodů. Především proto, že většina lidí "z branže" se holedbá, že tu aktivitu provozuje "pro zábavu", pro věc samotnou. Což paradoxně znamená, že by ti lidé měli být ochotní a schopní do svých vystoupení investovat víc času a energie (otázka je, jestli i financí - ale s penězi na divadle nikdy nic nestojí ani nepadá) než "profíci", co to musí sekat jako Baťa cvičky, protože je tlačí termíny, smlouvy a doma jim pláče osm hladových krků, dyk to znáte, vašnosto. Nejinak je na tom televize: je prostě potřeba plnit vysílací čas.
Druhá věc je ta, ve které souhlasím s Catany a říkám ji opravdu nerad: ať si o úrovni televizních pořadů myslíme cokoliv (a nejsem v tomhle ohledu momentálně v obraze, neb už rok televizi nemám vůbec), většinou na ně lze klást alespoň po formální stránce měřítka profesionálních počinů. Řemeslně jsou zcela v pořádku. Hercům je rozumět, obraz je ostrý, kamera se neklepe, zvuk je řádně smíchán, barvy vyvážené, střih dynamický, a tak dále.
Při pohledu na šermíře obvykle zažívám hluboké vytržení už ve chvíli, kdy alespoň polovina zúčastněných nemluví směrem od diváků a alespoň jeden čeln kumpanie artikuluje. Tady nějaké řemeslo obvykle naprosto chybí.
Quote from: Briath on February 13, 2008, 19:58:37 PM
Jojo. Kdybych bral některá vystoupení jako historicky bernou minci, pak by si každý druhý křižák donesl ze Svaté země přes rameno břišní tanečnici a plival by při tom oheň :- )))).
To je tragédie určená dvěma faktory. Především samozřejmě tlakem nabídky a poptávky. Vy nám nabízíte šerm? Hm... a to je všechno? Máme tu jedny, ty nám za podobný peníze dodají ještě břišní postávačku (tanečnice je většinou silné slovo) a poplivou nás olejem.
Myslím, že je jasné, kterou z těch dvou nabídek si vyberou ::)
Druhá věc je ta, že břišních postávaček je vyloženě nadprodukce. (Kde je nadhodnota, ptám se? :D ) Ale to bych odbíhal k jinému tématu, které teprve formuluju v hlavě.
Quote from: catany on February 13, 2008, 16:01:29 PM
(...) v CR je obecnym zvykem vse kritizovat ale hlavne nic nepochvalit. Ci snad proto, ze pisatel neuspel. eni volne vlozeneho do
Tak přemýšlím, co bych mohl pochválít, abych si kryl záda :P
Když odhlédnu od všech LH spolků a KVH, o kterých se nebavíme, zkusím vylovit pár produkcí, které mi přišly nějakým způsobem objevné... (neurážejte, pokud nejste zahrnuti - taky jsem neviděl všechno)
- Obecně věci, do kterých byl nějak zapleten Tomáš Bílek. Úroveň divadla v šermířských kruzích nevídaná. Taky už jsem ho dlouho šermovat neviděl...
- Některé produkce Berounských měšťanů. Obzvlášť Slované měli nebývalou míru historické věrnosti (kdy jste naposled slyšeli na scéně staroslověnštinu?) a dynamický šerm. A na nic si to nehrálo.
- Červená Kumpanie, když jí ještě bylo (měla správný švih amatárského divadla dělaného s nadhledem a radostí), momentálně Kvartet. Čest prokletých je trošku krok starnou, ale Mušketýři jsou snad vůbec první šermířské představení, které je divadelní v tom smyslu, že pracuje s nějakou ryze divadelní znakovou zkratkou. Ať už to znamená cokoliv ;) Halelůja.
- Gladius a jejich pohádka. Dobroslav a Zápor. Skvělá práce s dětským publikem.
Třeba si ještě na něco vzpomenou.
No, a Spolek Sv. Simeona v dobách, kdy jsem tam ještě byl, musí pochválit někdo jiný, aby to nebylo zaujaté ;D
to catany
O jednom vím. Podařilo se ho prý odchytit 23.3.2003 nedaleko hradu Buchlova v malé jeskyňce, kde se skrýval před davy šermuchtivých jedinců. Byl vypreparován a odborně vycpán Moravským Muzeem v Brně a v současné době dlí v muzejních skladech, kde čeká na představení veřejnosti na Výstavě "Historický šerm - lety a pády" v roce 2080. :)
To Medvěd
Jojo. Je to věc diskuze. Tlak poptávky zde je = chceme šerm, orientační tanečnice :), a plivání ohně. Proč ne. Dneska už se některé skupiny touto rozumnou cestou vydaly. Mají vystoupko s šermem a extra vystoupko s tanečnicemi a extra s ohníčkem. Někdy i kombinaci, ale děj je patřičně ztvárněn.
Nejhorší jsou mixy, kde bez udání rozumného důvodu (v ději) po krátkém souboji vyběhnou dvě slečny, které předvedou něco mezi padoucnicí a slavností slunovratu a do toho začne poďobaný mladík šířit po scéně olejovou skvrnu s občasnými pokusy o sebezničení ohněm. Už jsem takové věci viděl a nevycházel jsem z úžasu. Jedno konkrétní vystoupení tohoto typu ještě bylo okořeněno tím, že tam nahnali všechnu mládež ve skupině v neurčitých kostýmech jako kolořiť. Sami zmateni situací vytvářeli na scéně nenápadné fronty vedoucí odnikud nikam a přesouvali se tam, kde bylo nejmenší ohrožení života. Do toho se pánové škrábali na vejcích a vyhlíželi ženské objekty mezi diváky. Pokud takový objekt obdivu nalezli, při přesunu fronty pak házeli hrdinské výrazy plné odhodlání a statečnosti.
Jako celek mi to připadlo vhodné pro vysokoškolskou studii "Psychologie davu při ohrožení ve výškové budově"
No a takhle nějak si já představuju historický šerm ;) :D ;D
Po přečtení článku jsem se vyděsil, po přečtení té debaty kolem poněkud uklidnil. Ale stejně... Reagoval bych ze svého hluboce neprofesionálního hlediska na několik informací v článku uvedených...
1. Šermu se věnuji v rámci skupiny s mnohaletou tradicí poměrně dlouho a pořád mám pocit, že jsem asi ve špatné skupině (soudě podle kriterií v článku nastavených)... Neustále zápolíme s nedostatkem financí, jsme rádi, když nám něco rozumného zbyde, aby se z honoráře zaplatil benzín, ten prokletý lampový olej a peníze na pronájem prostor na tréninky(Praha a okolí)... Neustále slýchám - zvláště od těch co jsem je na place ještě neviděl - kolik se dá vydřít peněz... Pravděpodobně jsme tedy unikát.
2. Neustále si říkáme, jestli toho šermu nemáme ve vystoupení málo - to kvůli "divadlu" kolem. Herecký projev se snažíme kultivovat a snad je to alespoň trošku vidět. Teda po těch letech... Nevím, proč bych se měl před herectvím na scéně křižovat, ostýchat apod. Bez toho by to bylo jednoznačně tupé a chudé... Ale možná je to ta trocha zdravé řevnivosti, kdy já zase s mírným despektem pohlížím na šermířský projev mnoha herců (viz nejkřiklavější ukázky typu Troškových filmů nebo libózní Šermířskou pohádku, kde nebyl jeden jediný - poctivý - souboj), kteří kolikrát ještě zatuhli v dobách jiného českého scénického klasika - pana Plcha - a veškeré modernější trendy pojetí šermu jim připadají minimálně v dimenzích "fantasy"... :-)
3. Pevně věřím, že se dá udělat dobré vystoupení, kumštýřsky (divadelně) přijatelné, s milým scénářem a rozumnou dávkou šermu, který bude řemeslně dobrý a lidem srozumitelný. Že kostýmy vždy nejsou úplně LH se snad dá prominout, pokud na pohled příjemně dotváří atmosféru. Trochu mě v poslední době rozčiluje někdy až precizní sekýrování za nedostatky v ošacení na straně jedné a totální diletantství na straně druhé a to jak mezi tanečníky, tak mezi šermíři, herci, filmaři...
Jinak ovšem uznávám, že na těch kočkách už jsem viděl leccos a kvalitu to mělo velmi rozkolísanou.
Na závěr této mírné obhajoby stavu šermířského ještě takovou drobnou otázečku... Který z tanečníků si zkusil prašit s sebou právě na těch kostkách z metrové výšky obličejem obrácen do lůna matičky země půl hodiny po tom, co přestalo pršet? Podmínky pro šermíře na náměstích by taky vydaly na solidní diskuzi...
Zdařbůh, Koliik
Moc tě zdravím. Podobný koncept jsme se snažili realizovat, dokud jsme byli u Spolku svatého Simeona. Už je to dost dlouho a vždycky to byl docela náročný boj - nejen v tom, jestli se ty věci alespoň částečně zaplatí. Později jsme tak nějak rezignovali a vrhli se do nové oblasti. Tak teď máme taneční soubor (shodou okolností si všichni naši tanečníci prošli šermířským obdobím - tedy na dlažebních kostkách už leželi). Já jsem se k šermu osobně nikdy nedostala (a je to asi dobře - bylo by to buď velmi komické nebo velmi nebezpečné), ale také jsem strávila pár pěkných chvil v dešťové louži na náměstí;-)
Zajímalo by mně jméno tvé šermířské skupiny. A moc vám držím palce...