Historická rozcvička

[Michal Medvěd]

Jinak s Kychotem naprosto souhlasím. My jsme třeba poslední dobou rozcvičku dost šolíchali, protože nikdo vlastně neměl úplně jasno, co by nám svědčilo. Každopádně odšolíchaná rozcvička nám nesvědčila vůbec ::) Jeden z důvodů téhle prazvláštní debaty...

[Michal Medvěd]

Já už to nemůžu vydržet ::). O čem se to tady bavíte ???

Nerozumím otázce...  :P

[Jitus]

Já už to nemůžu vydržet ::). O čem se to tady bavíte ???

[Bidak]

Alkohol je pro tanec nepostradatelný, to je bez diskuze  :D. Co se týče toho Feldenkraista, zmínil jsem ho proto, že lepší vnímání vlastního těla podle mé zkušenosti zlepšuje schopnost vnímat lidi okolo sebe.

[JanaWar]

Variantu s alkoholem zkouším... je to... zajímavé;-)

[Xen]

Co se tyce Feldenkraisovy metody, mam pocit, ze jde spise o pravy opak, toho nez chceme dosahnot, je spis o rozsireni vnimami vlastniho tela. A ja kdyz toho chci dosahnout, potlacuji vsechny nepodstatne vjemi, snazim se vnimat jen sebe a podlahu, ted zkousim i neco se smery, ale to je dost narocne. Mozna tam je neco o vnimami ostatnich, ale ja sem o tom zatim neslysel.

Jeden napad, vzdy pred treninkem trochu alkoholu, rozprodi se krev, coz nas zahreje, zlepsi naladu a podpori naladu komunikovat.

Mozna by sla vzit nejaka detska hra. Ale moc si jich nepamatuji. Ale treba jak jsme delali s Mikulasem ten branl, v kterem se na liche fraze tanci branl double a na sude se jen tak chodilo a vzdy na zacatku branlu se clovek musel dostat do kruhu a nemit stejne sousedy. To by mohlo byt ono, musite poslouchat hudbu, vnimat ostatni a jednoduhym tancem se i zahrejete.

[kychot]

Taková jedna zkušenost, která s tím třeba až tolik moc nesouvisí, ale kdoví:

Kdo chodí zpívat do nějakého sboru, tak asi ví, co je to rozezpívání na začátku. Tam, co teď chodím nejvíc, se zpívá jednou týdně 3hodiny v jednom tahu bez přestávky. Pamatuji, že dřív jsme se taky občas rozezpívávali, pak to nějak upadlo - hlavně když jde do tuhého, týden nebo den před koncertem, se zkouška protáhne třeba na 4 hodiny a na rozezpívání není ani čas. A na konci člověk ani neví, čí je, a v krku má knedlík, že pak ani nepolkne.

A pak jsem šel do jednoho jiného, nově vznikajícího sborečku. Tam je na celou zkoušku vyhrazen jen poloviční čas, jednou týdně jen hodina a půl. Začali jsme s čtvrthodinovým zpožděním. A my se začali rozezpívávat, uplynula další čtvrthodina, půlhodina, třičtvrtěhodina. Už jsme byli dost netrpěliví. Nakonec sbormistr rozdal noty a my ve zbývající půlhodině projeli tři nové věci, docela v pohodě. A pak mě napadlo, že bez toho rozezpívání bychom ty tři věci tak dobře a s takovým dobrým pocitem neudělali ani během dvou hodin.

Asi se to nedá tupě přenášet do tancování - a taky ta metodika asi bude jiná - ale řekl bych, že když to někdo umí, tak to pak fakt stojí za to. Člověku to moc dá a nebere to jako ztrátu času. A rozhodně to není něco, co by mělo stát někde na okraji pedagogického umění. Spíš naopak.

[Bidak]

Existuje spousta podobných cvičení přímo pro tanečníky (ale nakolik my chceme být tanečníky?) v případě zájmu můžu vysvětlit, předvést, ukázat.

A že se to nedá použít - pokud se MMedvěd hodlá opravdu vydat směrem ktrerý naznačuje tak je něco takového nezbytné!

[JanaWar]

V divadle jsme často používali takovou improvizační, herecko-pohybovou specialitku. V podstatě to byla příprava na nečekané události na jevišti a podpora vnímání ostatních, kteří tam s vámi jsou. Obvykle to byla pantomima, věc jako stvořená pro tanečníky...

Několik lidí rozehraje improvizované dění na scéně, zbytek souboru - zatím nevyužit - sleduje tak dlouho, než se v některém z "diváků" ozve chuť se vložit do děje. (v případě nesmělého tanečního souboru je možná lepší stanovit pořadí;-)

Nově příchozí účastník se připojí výkřikem "Vystřídám Bedřicha." (jméno lze i zaměňovat). Nato se celá scéna zastaví, Bedřich z ní odchází, nový herec zaujme jeho místo (i pozici) a začne hrát.

Vtip je v tom, že v tuto chvíli se může úplně změnit celé dění na scéně. Nový člověk je ten, kdo nyní "udává tón". Jeho nový příběh by měl nějak vycházet z činnosti a pohybů člověka, kterého vystřídal, ale v ideálním případě by měl být svým způsobem "zdeformován" (když si nejdřív Bedřich zavazuje tkaničku, vy vzápětí hrajete dědu z pohádky o veliké řepě, taháte, taháte... a čekáte jestli to ostatní pochopí).

Herci, kteří ne scéně jsou už od minulé etidy, se dostanou do zvláštního a problematického "vzduchoprázdna". Bude jim chvilku trvat, než pochopí, co chce nově příchozí herec hrát. Nový příběh se nijak neohlašuje, nevysvětluje, zkrátka se jen začne realizovat. Zároveň ale není tak úplně možné tři minuty stát na jevišti a čučet na kolegu, že... Tedy, jste nuceni "něco" dělat a sice nenápadně, ale zato setsakramentsky rychle, pochopit atmosféru nové improvizace. Těm opravdu silným osobnostem, které nejsou zrovna týmovými hráči, se potom velmi často stává, že sáňkují na letišti nebo se koupou v kině, jojojo, ne vždycky se to podaří;-)

Když se všichni zúčastnění naladí na stejnou vlnu, obvykle se znovu někdo vymění. A tak pořád a pořád dokola.

Netvrdím, že se to dá použít... ale byla to sranda.

[Michal Medvěd]

A právě proto navrhuju stavět právě na principech škol které vznikly k tomu aby řešily právě ty problémy které se nás týkají.

Ju, v zásadě souhlasím, jen je třeba nezapomínat na to, že děláme vlastně něco protismyslného: scénickou formu společenského tance. Což s sebou ponese nějaké specifické problémy, se kterými Dalcroze ani Feldenkrais zřejmě nemohli počítat.

[Bidak]

Jano tohle je na delší rozhovor nad čajem. :o) Takže kdy?

Michale, zcela souhlasím s tím že potřebujeme něco konkrétnějšího, hravějšího a kontaktnějšího. A právě proto navrhuju stavět právě na principech škol které vznikly k tomu aby řešily právě ty problémy které se nás týkají. Nemáme o nich páru? Studujme tedy. Možná nás trocha studia teď zachrání od těžkých chyb v budoucnu. A rozhodně neříkám abysme začli dělat čistého Feldenkraista nebo eurytmiku. Prostě jen dva prstíčky vstrčit, trochu se ohřát a hned zase jít. :o) Konkrétně, hravě a když budou ostatní souhlasit tak klidně i kontaktně.

[Michal Medvěd]

Asi by bylo přínosné a dost možná i nezbytné podívat se na výsledek práce lidí kteří podobné problémy řešili a v podstatě vyřešili před námi. Mám teď konkrétně na mysli Feldenkraistovu metodu a eurytmiku. Myslím že trochu studia teď by mohlo ušetřit hrozně moc práce v budoucnu.

Přiznám se, že s obojím jmenovaným mám fyzickou zkušenost velmi letmou a jen o málo lepší teoretickou... Pravda, viděl jsem jedno eurytmické vystoupení německé varnsdorfské školy, ale to byla divočárna převeliká. Pokud mě ale moje vágní základna neklame, Feldenkrais směřuje zas převážně k rozšíření vnímání vlastního těla (nic proti tomu). A eurytmie k jakémusi tajuplnému napojení na hudbu a na emoční gesto (nic proti tomu). Ne že bychom tyhle principy nemohli nějak využít (kdybychom o nich měli páru), ale mám pocit, že pro nás amatéry má větší smysl něco konkrétnějšího, hravějšího a kontaktnějšího. On Michail Čechov s Mejercholdem taky trochu z toho Steinera vycházejí, ale jsou trošku víc "při zemi". A Grotowski... A Barba...

To, co nás čeká především, je nějaká syntéza těchhle velkých (a jistě skvělých a průlomových) systémů do použitelné podoby pro naše účely. Ovšem v téhle diskusi jsem spíš pátral po osobních zkušenostech každého s tím, co s ním "jeho" rozcvička dělá. Jestli máte podobné pocity, zážitky, zkušenosti, nebo jestli jsem v tomhle ohledu vyšinutý mimo průměr (dost možná, že ju). Konkrétní řešení přijdou pak. Budou-li třeba.

(Jináč objevovat objevené je poslední dobou moje hobby. Tajemně objevuju v cizích e-mailech věci, které mě napadly nedlouho předtím. Synchronicita, safra!)

[JanaWar]

Současný tanec je něco velmi tvůrčího, neomezeného předpisy a konvencemi, ne? Dokud nemluvíme o klasickém baletu, je většina dnešních tanečních směrů schopna pojmout prvky jakéhokoli jiného tance, aniž se tím něco pokazí. Zkrátka cokoli od baroka, přes africké lidové až po osobní výpověď o vztazích nebo ekologické krizi;-) Současnost se už nespecializuje na perfektní zvládnutí formy, má ráda scéniku, kreativní improvizaci...

Staré tance se bez přísné formy neobejdou. Není tedy důležitější pracovat na jejím naplnění osobními zprávami směřovanými k partnerovi (třeba u Arbeauových bránlů) nebo divákům (u vrcholného francouzského baroka)?

[JanaWar]

Asi každý mluvme o něčem jiném;-)

[Bidak]

No jak se teď trochu učím historii tance tak začínám mít neodbytný dojem že vynalézáš objevené. Asi by bylo přínosné a dost možná i nezbytné podívat se na výsledek práce lidí kteří podobné problémy řešili a v podstatě vyřešili před námi. Mám teď konkrétně na mysli Feldenkraistovu metodu a eurytmiku. Myslím že trochu studia teď by mohlo ušetřit hrozně moc práce v budoucnu.

Jano no já nevím. Starý tanec taky tanec. Ono když ten tanec tak dlouho spal tak je jasné že bude ze začátku, když se začne budit, rozespalý, nemotorný, dost možná i nevrlý a nijak pěkný. Ale pořád je to tanec který čerpá na nejhlubší úrovni z toho samého jako současný tanec.