Srovnáváním melodií a jejich názvů v renesančních hudebninách se občas leccos najde.
Několik příkladů:
Dánský student Petrus Fabricius má ve svém loutnovém rukopise (psaném někdy mezi lety 1603-8 za studií v Rostocku) melodii s názvem "Todten Tantz". (Rytmus je 4/4.)
Stejnou melodii má August Nörmiger pod názvem "Maschkarij Tanz" (Tabulaturbuch auff dem Instrumente, 1598).
Stejnou melodii má Arbeau pod názvem "Mattachins ou Bouffons".
Takže sice nevíme, co se tancovalo na tuto melodii v Rostocku, kde se ji Fabricius naučil hrát na loutnu jako tanec mrtvol, ani co se na ni tancovalo v Drážďanech u Nörmigera, kterej jí říkal tanec maškary, ale víme, že Arbeau na to o půl století dřív ve Francii tancoval "Mattachins ou Bouffons". Jeho kroky jsou známé a dostupné.
Paul Nettl (1957) tvrdil, že Mattachins pochází z arabštiny, a že arabské "matauachihin" totéž co maškaráda. To by sice vysvětlovalo Nörmigerův název, ale já těmhle vysvětlivkám moc nevěřím, protože jiní zas tvrdí, že to slovo pochází ze španělského "matar" (zabíjet) a jiní to zas odvozují z italského "matto" (bláznivý), což by naopak vysvětlovalo Arbeaův alternativní název Bouffons (šašci). Kdo ví.
Nicméně hudebních příkladů je spousta a nějaká souvislost tam asi bude.
Další melodie (tentokrát v 3/8) u Nörmigera se jmenuje "Mattasin oder Toden Tantz".
Adriaen Smout v Nizozemsku zas někdy kolem r.1595 zapsal "Den dooden dans Matachines" (Het Luitboek van Thysius, fol. 416r). Polák Wojciech Długoraj má taky "Todten tantz" (MS Dlugoraj, chorea 17).
Zdroj: http://lute-academy.be/CMSimple/downloads/Geluit24.pdf na str. 6 a 10.
Je to psáno vlámsky a francouzsky, autor tam spřádá choreografické spekulace.
Mám i spoustu dalších verzí ze Španělska, Francie a Itálie. Některé otiskli loni McDowell & Kenley ve svém článku
"Il Mattaccino: music and dance of the matachin and its role in Italian comedy." Early Music (2012) doi: 10.1093/em/cas089
http://em.oxfordjournals.org/content/early/2012/09/21/em.cas089.short
Kdo ví, jak to tenkrát bylo, ale podstatné je, že jsou tam ty melodie otištěné a člověk si je může vlastnoručně vybrnkat. A případně si na některou z nich zatancovat Arbeauovy ufouny.
A pokud se neštítíte lidových tanců, pak by se (s dostatečným množstvím tanečníků) dal i krásně provést lidový tanec z Mexika (Los Matachines), který je často zakončen rituálním usmrcením bejka. Souvislost se smrtí je i ta, že to mexičtí indiáni prý tancují na pohřbech. Folkloristi vesměs soudí, že se tanec do Mexika dostal z Evropy. Tancuje se to k houslím a kytarám. Kromě tanečníka co znázorňuje bejka (el Toro) je potřeba jednoho krále (El Monarca), jednoho tanečníka převlečeného za ženskou (La Malinche), jednoho komického dědka (el Abuelo), a dvou řad tanečníků (6-12 nebo i více).
Více podrobností včetně hudebního materiálu viz J.D.Dobb (1961): The Matachines Dance: A Ritual Folk Dance. in: Western Folklore 20(2): s.87-101.
No a když už jsem u lidových tanců, tak mě napadá i italský tanec tarantella, o němž se v Itálii tvrdí, že byl vynalezen, když někoho rafla tarantule a pacient mohl smrti uniknout jedině taneční extází. Tuto legendu poprvé dokumentoval Athanasius Kircher roku 1641, a zanechal nám i melodii:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f3/Tarantella_%28Athanasius_Kircher%29.jpg
Lidovou verzi tady tancujou nějací taliáni na nahrávce z r.1974:
http://www.youtube.com/watch?v=GwP8uBpvWUc
Několik příkladů:
Dánský student Petrus Fabricius má ve svém loutnovém rukopise (psaném někdy mezi lety 1603-8 za studií v Rostocku) melodii s názvem "Todten Tantz". (Rytmus je 4/4.)
Stejnou melodii má August Nörmiger pod názvem "Maschkarij Tanz" (Tabulaturbuch auff dem Instrumente, 1598).
Stejnou melodii má Arbeau pod názvem "Mattachins ou Bouffons".
Takže sice nevíme, co se tancovalo na tuto melodii v Rostocku, kde se ji Fabricius naučil hrát na loutnu jako tanec mrtvol, ani co se na ni tancovalo v Drážďanech u Nörmigera, kterej jí říkal tanec maškary, ale víme, že Arbeau na to o půl století dřív ve Francii tancoval "Mattachins ou Bouffons". Jeho kroky jsou známé a dostupné.
Paul Nettl (1957) tvrdil, že Mattachins pochází z arabštiny, a že arabské "matauachihin" totéž co maškaráda. To by sice vysvětlovalo Nörmigerův název, ale já těmhle vysvětlivkám moc nevěřím, protože jiní zas tvrdí, že to slovo pochází ze španělského "matar" (zabíjet) a jiní to zas odvozují z italského "matto" (bláznivý), což by naopak vysvětlovalo Arbeaův alternativní název Bouffons (šašci). Kdo ví.
Nicméně hudebních příkladů je spousta a nějaká souvislost tam asi bude.
Další melodie (tentokrát v 3/8) u Nörmigera se jmenuje "Mattasin oder Toden Tantz".
Adriaen Smout v Nizozemsku zas někdy kolem r.1595 zapsal "Den dooden dans Matachines" (Het Luitboek van Thysius, fol. 416r). Polák Wojciech Długoraj má taky "Todten tantz" (MS Dlugoraj, chorea 17).
Zdroj: http://lute-academy.be/CMSimple/downloads/Geluit24.pdf na str. 6 a 10.
Je to psáno vlámsky a francouzsky, autor tam spřádá choreografické spekulace.
Mám i spoustu dalších verzí ze Španělska, Francie a Itálie. Některé otiskli loni McDowell & Kenley ve svém článku
"Il Mattaccino: music and dance of the matachin and its role in Italian comedy." Early Music (2012) doi: 10.1093/em/cas089
http://em.oxfordjournals.org/content/early/2012/09/21/em.cas089.short
Kdo ví, jak to tenkrát bylo, ale podstatné je, že jsou tam ty melodie otištěné a člověk si je může vlastnoručně vybrnkat. A případně si na některou z nich zatancovat Arbeauovy ufouny.
A pokud se neštítíte lidových tanců, pak by se (s dostatečným množstvím tanečníků) dal i krásně provést lidový tanec z Mexika (Los Matachines), který je často zakončen rituálním usmrcením bejka. Souvislost se smrtí je i ta, že to mexičtí indiáni prý tancují na pohřbech. Folkloristi vesměs soudí, že se tanec do Mexika dostal z Evropy. Tancuje se to k houslím a kytarám. Kromě tanečníka co znázorňuje bejka (el Toro) je potřeba jednoho krále (El Monarca), jednoho tanečníka převlečeného za ženskou (La Malinche), jednoho komického dědka (el Abuelo), a dvou řad tanečníků (6-12 nebo i více).
Více podrobností včetně hudebního materiálu viz J.D.Dobb (1961): The Matachines Dance: A Ritual Folk Dance. in: Western Folklore 20(2): s.87-101.
No a když už jsem u lidových tanců, tak mě napadá i italský tanec tarantella, o němž se v Itálii tvrdí, že byl vynalezen, když někoho rafla tarantule a pacient mohl smrti uniknout jedině taneční extází. Tuto legendu poprvé dokumentoval Athanasius Kircher roku 1641, a zanechal nám i melodii:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f3/Tarantella_%28Athanasius_Kircher%29.jpg
Lidovou verzi tady tancujou nějací taliáni na nahrávce z r.1974:
http://www.youtube.com/watch?v=GwP8uBpvWUc