Několik nesouvislých poznámek z vany k rozcvičkám
Prošel jsem nejedním uskupením a zažil nejednu rozvičku. Sem tam jsem nějakou i vedl. Počtům se vyhnu, vyděsil bych i sám sebe. Dnes, při štelování té nesmyslné baterie nového typu, která má oproti klasickým kohoutkům jen samé nevýhody vyjma to, že vypadá poněkud moderně, přišlo podivné prozření: všechny ty rozcvičky byly špatné. Včetně těch mých. Pod tlakem ručníku a případného veřejného mínění jsem pak názor mírně posunul. Lepší slovo bude jednostranné. Nebezpečně jednostranné.
Většina toho, co mě potkalo, byla původu baletního. Ve zjednodušené formě. Nic proti tomu. Později se přidaly některé prvky z různých forem moderního tance. Opět povětšinou ve zjednodušené formě. Doposavad v pořádku. S jedním velkým ale:
Všechny ty věci jsou původně určené profesionálním tanečníkům. Rozvíjejí většinou individuální fyzickou vybavenost a taneční dovednosti jako jsou rovnováha, koordinace, přesnost. Což je nepochybně potřeba. Nese to s sebou ale následující problém: profesionální tanečník věnuje tanci podstatně víc času než průměrný cíl "historické rozcvičky". Má spoustu příležitostí k tomu, aby se věnoval dalším podstatným věcem. V ideálním případě ho pravidelně potrefí práce s choreografem nebo režisérem, kteří dokáží jeho fyzickou vybavenost a taneční připravenost využít. My takové štěstí většinou nemáme.
Řekněme, že takové profesionálně taneční individuum protančí nějakých šest až osm hodin denně. Z toho řekněme hodinu, hodinu a půl zabere ekvivalent našich rozcviček. Zrhuba tedy nějakou šestinu celkového času. V našich podmínkách je to obvykle půlhodina až třičtvrtě hodina z dvouhodinového tréninku, případně hodina z tříhodinového. Tedy přibližně čtvrtina až třetina. Čísla jsou samozřejmě střílená velmi od boku, ale věřím, že v realitě ten nepoměr vyzní dost podobně.
Co je ještě podstatnější: historické tance jsou povětšinou tance společenské. Z podstaty by tedy rozhodně neměly vyžadovat takový fyzický dril jako tance určené primárně k vystupování, ať už je to balet nebo moderní výrazový tanec. Mnohem podstatnější je pro ně přirozenost, vnímavost a schopnost být v kontaktu. Jak mezi sebou, tak s hudbou a okolím.
Klasická "taneční" rozcvička s sebou přináší ten nešvar, že obrací pozornost tanečníka dovnitř. Na fungování vlastního těla. Což je samozřejmě podstatné, ale ne nejpodstatnější. Ani samospasitelné. A člověk, který se první čtvrtinu či třetinu tréninku věnuje zkoumání vlastních tělesných možností, pak vstupuje do tance zákonitě poměrně uzavřený a málo citlivý. Řeší především technické provedení tanečního kroku ve vztahu k vlastním svalům a kloubům. Mnohem méně pak ve vztahu k celému tanci, k hudbě a spolutanečníkům. Ani ne tak vědomě a záměrně, ale hlavně z podstaty předcházejícího nastavení. A má sklony k mechanizaci.
Klíčí ve mě podezření, že je načase věci přinejmenším přehodnotit. Ubrat na fyzické přípravě na začátku tréninku, zaměřit se především na zahřátí a protažení (obojí se naučit provádět alespoň částečně "nesebestředně", čert ví, jak moc to půjde). Zapojit cvičení vycházející mnohem víc z toho, na co jsem zvyklý od divadla, směřující především k vnímání a reagování. Taky by to mohla být o hodně větší legrace. A další fyzickou přípravu bez obav přesunout na konec celého večera. Posilování je beztak běh na dlouhé trati. Zároveň vzniká důvod k pořádnému závěrečnému stretchingu.
A ještě jedna neústrojná poznámka hudební: mechanická fyzická cvičení na dobrou hudbu nepochybně přispívají k tomu, že ji pak tanečníci mají tendenci vnímat jako prostý časový ukazatel, nablblý metronom. Zvlášť když takovým cvičením věnují podstatnou část svého tanečního života. Měli bychom se začít učit hledat v hudbě trochu víc. I při cvičení. Neptejte se mě jak. Taky teprve začínám.
Ve své dnes-již-dávné divadelní etapě jsem vnímala "rozcvičky" podporující kontakt jako něco naprosto samozřejmého. Potom se na ně nějak zapomnělo. V posledních letech jsem víc řešila kolik-kroků-kterým-směrem.
Tvé výkřiky z vany jsou docela dobrým důvodem s tím zase začít. V divadle je to všechno jednodušší. I když se pokazí úplně všechno, ale herci jsou na sebe "naladěni" a soustředí se (a mají trochu štěstí), nějak už z průšvihu vybruslí. Každý ví, že to napojení mezi lidmi je nesmírně důležité a věnuje se mu hodně času i úsilí.
Se starými tanci je to složitější (to jsme zase u základní definice pojmu). V historickém společenském tanci je to myslím moc potřeba a tedy směle do toho, čím víc, tím líp...
Jen opět narážíme na další oblíbený problém - a tedy to, že vždycky máme málo času...
Totiž... pokud je to napojení tak důležité jak říkáš že je a pokud je tak zanedbané jak říkáš že je, nestyděl bych se a věnoval bych tomu celý tréning nebo jeho většinu.
Tak vono zase člověk musí mít co napojovat a ke komu :P
Totiž, nebráním se bezbřehému kontaktování, ale i Proseč ukázala, že jenom to nás nezachrání. Kumšt bude dostat to lidem pod kůži tak, aby byli schopní se vnímat automaticky.
Což je asi důležitý dodatek. Možná je to totiž naopak, než to děláme: možná není lepší nechat lidi zautomatizovat si pohyb a tanec natolik, že k němu pak můžou přidávat vnímání. Možná je lepší zautomatizovat si vnímání lidí a prostoru natolik, že se k němu pak může přidat tanec.
No tak kolik tréningu bys tomu věnoval? Půlku? Třetinu? Sedm osmnáctin? Totiž jak víš tyhle věci jsou poněkud časově náročné a když už to dělat tak prosím ne polovičatě ale tak jako naplno, že.
Nu, ozkoušíme, uvidíme! Těch 7/18 nezní špatně :P
Nechystám momentálně žádný fulltime fullcontact. Zatím spíš nějaké "blbinky". Rozuměj zahřívací věci, a to nejen svalově, ale i mentálně a vůbec tak všeobecně krevnoproudně.
O přesných časových dotacích nutno rozhodnout. To bude ještě hledání. Snad aj nacházení.
Ostatně soudím že o kontakttění jsem nemluvil, o tom se nebavme. Ono je někdy těžké už jenom mít z tance radost, že.
Navíc bych ještě dodal že součástí takovéhle "nové" rozcvičky by mělo být oprošťování se od vlastních stereotypních pohybových schémat -> improvizace.
Improvizace samozřejmě. Áno, áno.
Slova kontakt a improvizace mi nebezpečně připomínají zážitky z Proseče;-)
Staré tance jsou zvláštní v tom, že člověk sice může (a měl by) improvizovat, ale v zásadě je velmi svázán základními pravidly pohybu, oblečením (často doslova;-), společenským statusem a tak. Ve výsledku si stejně nemůžeme moc vyskakovat. Možná je tedy důležitější umět naplnit předepsanou formu tance svým sdělením, směřovaným k partnerovi nebo divákům...
Vzájemná komunikace, jojo;-) často se dívám skrz svého tanečníka, abych mohla nerušeně uvažovat o svém vlastním hopsání, někdy mám to štěstí, že přitom mé tančící nitro vydává úsměvné záškuby, které se dají vyložit i jako komunikace. A bůhví, on třeba dělá to samé, že...
No jak se teď trochu učím historii tance tak začínám mít neodbytný dojem že vynalézáš objevené. Asi by bylo přínosné a dost možná i nezbytné podívat se na výsledek práce lidí kteří podobné problémy řešili a v podstatě vyřešili před námi. Mám teď konkrétně na mysli Feldenkraistovu metodu a eurytmiku. Myslím že trochu studia teď by mohlo ušetřit hrozně moc práce v budoucnu.
Jano no já nevím. Starý tanec taky tanec. Ono když ten tanec tak dlouho spal tak je jasné že bude ze začátku, když se začne budit, rozespalý, nemotorný, dost možná i nevrlý a nijak pěkný. Ale pořád je to tanec který čerpá na nejhlubší úrovni z toho samého jako současný tanec.
Asi každý mluvme o něčem jiném;-)
Současný tanec je něco velmi tvůrčího, neomezeného předpisy a konvencemi, ne? Dokud nemluvíme o klasickém baletu, je většina dnešních tanečních směrů schopna pojmout prvky jakéhokoli jiného tance, aniž se tím něco pokazí. Zkrátka cokoli od baroka, přes africké lidové až po osobní výpověď o vztazích nebo ekologické krizi;-) Současnost se už nespecializuje na perfektní zvládnutí formy, má ráda scéniku, kreativní improvizaci...
Staré tance se bez přísné formy neobejdou. Není tedy důležitější pracovat na jejím naplnění osobními zprávami směřovanými k partnerovi (třeba u Arbeauových bránlů) nebo divákům (u vrcholného francouzského baroka)?
Quote from: Bidak on January 19, 2008, 15:46:24 PM
Asi by bylo přínosné a dost možná i nezbytné podívat se na výsledek práce lidí kteří podobné problémy řešili a v podstatě vyřešili před námi. Mám teď konkrétně na mysli Feldenkraistovu metodu a eurytmiku. Myslím že trochu studia teď by mohlo ušetřit hrozně moc práce v budoucnu.
Přiznám se, že s obojím jmenovaným mám fyzickou zkušenost velmi letmou a jen o málo lepší teoretickou... Pravda, viděl jsem jedno eurytmické vystoupení německé varnsdorfské školy, ale to byla divočárna převeliká. Pokud mě ale moje vágní základna neklame, Feldenkrais směřuje zas převážně k rozšíření vnímání vlastního těla (nic proti tomu). A eurytmie k jakémusi tajuplnému napojení na hudbu a na emoční gesto (nic proti tomu). Ne že bychom tyhle principy nemohli nějak využít (kdybychom o nich měli páru), ale mám pocit, že pro nás amatéry má větší smysl něco konkrétnějšího, hravějšího a kontaktnějšího. On Michail Čechov s Mejercholdem taky trochu z toho Steinera vycházejí, ale jsou trošku víc "při zemi". A Grotowski... A Barba...
To, co nás čeká především, je nějaká syntéza těchhle velkých (a jistě skvělých a průlomových) systémů do použitelné podoby pro naše účely. Ovšem v téhle diskusi jsem spíš pátral po osobních zkušenostech každého s tím, co s ním "jeho" rozcvička dělá. Jestli máte podobné pocity, zážitky, zkušenosti, nebo jestli jsem v tomhle ohledu vyšinutý mimo průměr (dost možná, že ju). Konkrétní řešení přijdou pak. Budou-li třeba.
(Jináč objevovat objevené je poslední dobou moje hobby. Tajemně objevuju v cizích e-mailech věci, které mě napadly nedlouho předtím. Synchronicita, safra!)
Jano tohle je na delší rozhovor nad čajem. :o) Takže kdy?
Michale, zcela souhlasím s tím že potřebujeme něco konkrétnějšího, hravějšího a kontaktnějšího. A právě proto navrhuju stavět právě na principech škol které vznikly k tomu aby řešily právě ty problémy které se nás týkají. Nemáme o nich páru? Studujme tedy. Možná nás trocha studia teď zachrání od těžkých chyb v budoucnu. A rozhodně neříkám abysme začli dělat čistého Feldenkraista nebo eurytmiku. Prostě jen dva prstíčky vstrčit, trochu se ohřát a hned zase jít. :o) Konkrétně, hravě a když budou ostatní souhlasit tak klidně i kontaktně.
Quote from: Bidak on January 20, 2008, 19:14:39 PM
A právě proto navrhuju stavět právě na principech škol které vznikly k tomu aby řešily právě ty problémy které se nás týkají.
Ju, v zásadě souhlasím, jen je třeba nezapomínat na to, že děláme vlastně něco protismyslného: scénickou formu společenského tance. Což s sebou ponese nějaké specifické problémy, se kterými Dalcroze ani Feldenkrais zřejmě nemohli počítat.
V divadle jsme často používali takovou improvizační, herecko-pohybovou specialitku. V podstatě to byla příprava na nečekané události na jevišti a podpora vnímání ostatních, kteří tam s vámi jsou. Obvykle to byla pantomima, věc jako stvořená pro tanečníky...
Několik lidí rozehraje improvizované dění na scéně, zbytek souboru - zatím nevyužit - sleduje tak dlouho, než se v některém z "diváků" ozve chuť se vložit do děje. (v případě nesmělého tanečního souboru je možná lepší stanovit pořadí;-)
Nově příchozí účastník se připojí výkřikem "Vystřídám Bedřicha." (jméno lze i zaměňovat). Nato se celá scéna zastaví, Bedřich z ní odchází, nový herec zaujme jeho místo (i pozici) a začne hrát.
Vtip je v tom, že v tuto chvíli se může úplně změnit celé dění na scéně. Nový člověk je ten, kdo nyní "udává tón". Jeho nový příběh by měl nějak vycházet z činnosti a pohybů člověka, kterého vystřídal, ale v ideálním případě by měl být svým způsobem "zdeformován" (když si nejdřív Bedřich zavazuje tkaničku, vy vzápětí hrajete dědu z pohádky o veliké řepě, taháte, taháte... a čekáte jestli to ostatní pochopí).
Herci, kteří ne scéně jsou už od minulé etidy, se dostanou do zvláštního a problematického "vzduchoprázdna". Bude jim chvilku trvat, než pochopí, co chce nově příchozí herec hrát. Nový příběh se nijak neohlašuje, nevysvětluje, zkrátka se jen začne realizovat. Zároveň ale není tak úplně možné tři minuty stát na jevišti a čučet na kolegu, že... Tedy, jste nuceni "něco" dělat a sice nenápadně, ale zato setsakramentsky rychle, pochopit atmosféru nové improvizace. Těm opravdu silným osobnostem, které nejsou zrovna týmovými hráči, se potom velmi často stává, že sáňkují na letišti nebo se koupou v kině, jojojo, ne vždycky se to podaří;-)
Když se všichni zúčastnění naladí na stejnou vlnu, obvykle se znovu někdo vymění. A tak pořád a pořád dokola.
Netvrdím, že se to dá použít... ale byla to sranda.
Existuje spousta podobných cvičení přímo pro tanečníky (ale nakolik my chceme být tanečníky?) v případě zájmu můžu vysvětlit, předvést, ukázat.
A že se to nedá použít - pokud se MMedvěd hodlá opravdu vydat směrem ktrerý naznačuje tak je něco takového nezbytné!
Taková jedna zkušenost, která s tím třeba až tolik moc nesouvisí, ale kdoví:
Kdo chodí zpívat do nějakého sboru, tak asi ví, co je to rozezpívání na začátku. Tam, co teď chodím nejvíc, se zpívá jednou týdně 3hodiny v jednom tahu bez přestávky. Pamatuji, že dřív jsme se taky občas rozezpívávali, pak to nějak upadlo - hlavně když jde do tuhého, týden nebo den před koncertem, se zkouška protáhne třeba na 4 hodiny a na rozezpívání není ani čas. A na konci člověk ani neví, čí je, a v krku má knedlík, že pak ani nepolkne.
A pak jsem šel do jednoho jiného, nově vznikajícího sborečku. Tam je na celou zkoušku vyhrazen jen poloviční čas, jednou týdně jen hodina a půl. Začali jsme s čtvrthodinovým zpožděním. A my se začali rozezpívávat, uplynula další čtvrthodina, půlhodina, třičtvrtěhodina. Už jsme byli dost netrpěliví. Nakonec sbormistr rozdal noty a my ve zbývající půlhodině projeli tři nové věci, docela v pohodě. A pak mě napadlo, že bez toho rozezpívání bychom ty tři věci tak dobře a s takovým dobrým pocitem neudělali ani během dvou hodin.
Asi se to nedá tupě přenášet do tancování - a taky ta metodika asi bude jiná - ale řekl bych, že když to někdo umí, tak to pak fakt stojí za to. Člověku to moc dá a nebere to jako ztrátu času. A rozhodně to není něco, co by mělo stát někde na okraji pedagogického umění. Spíš naopak.
Co se tyce Feldenkraisovy metody, mam pocit, ze jde spise o pravy opak, toho nez chceme dosahnot, je spis o rozsireni vnimami vlastniho tela. A ja kdyz toho chci dosahnout, potlacuji vsechny nepodstatne vjemi, snazim se vnimat jen sebe a podlahu, ted zkousim i neco se smery, ale to je dost narocne. Mozna tam je neco o vnimami ostatnich, ale ja sem o tom zatim neslysel.
Jeden napad, vzdy pred treninkem trochu alkoholu, rozprodi se krev, coz nas zahreje, zlepsi naladu a podpori naladu komunikovat.
Mozna by sla vzit nejaka detska hra. Ale moc si jich nepamatuji. Ale treba jak jsme delali s Mikulasem ten branl, v kterem se na liche fraze tanci branl double a na sude se jen tak chodilo a vzdy na zacatku branlu se clovek musel dostat do kruhu a nemit stejne sousedy. To by mohlo byt ono, musite poslouchat hudbu, vnimat ostatni a jednoduhym tancem se i zahrejete.
Variantu s alkoholem zkouším... je to... zajímavé;-)
Alkohol je pro tanec nepostradatelný, to je bez diskuze :D. Co se týče toho Feldenkraista, zmínil jsem ho proto, že lepší vnímání vlastního těla podle mé zkušenosti zlepšuje schopnost vnímat lidi okolo sebe.
Já už to nemůžu vydržet ::). O čem se to tady bavíte ???
Quote from: Jitus on January 21, 2008, 17:20:28 PM
Já už to nemůžu vydržet ::). O čem se to tady bavíte ???
Nerozumím otázce... :P
Jinak s Kychotem naprosto souhlasím. My jsme třeba poslední dobou rozcvičku dost šolíchali, protože nikdo vlastně neměl úplně jasno, co by nám svědčilo. Každopádně odšolíchaná rozcvička nám nesvědčila vůbec ::) Jeden z důvodů téhle prazvláštní debaty...
Mno... jako vo čom se tu jako bavíte?
Quote from: Michal Medvěd on January 21, 2008, 21:36:08 PM
Quote from: Jitus on January 21, 2008, 17:20:28 PM
Já už to nemůžu vydržet ::). O čem se to tady bavíte ???
Nerozumím otázce... :P
Tak ja jsem to tedy taky docela nemohla vydrzet, ale dlouho jsem se zdrzela komentaru. Ale kdyz si Mikulas toliko zada nejak reakce... Tak si teda myslim, ze strucne a jasne je rozcvicka od slova rozcvicit se (proste rozhybat, rozehrat), abyste si u toho dalsiho hopsani nestrhali cely telo. A je vcelku jedno jestli se povazujes za tanecnika, pevce ci bubenika! A dal bych to tu nerozpitvavala (i kdyz nekteri z nas jsou atomovi fyzici :D). A i kdyz nechci mluvit za sve pribuzenstvo, tak si myslim, ze to nejspis vidi podobne.
Quote from: fairyqueen on January 22, 2008, 19:50:00 PM
Tak si teda myslim, ze strucne a jasne je rozcvicka od slova rozcvicit se (proste rozhybat, rozehrat), abyste si u toho dalsiho hopsani nestrhali cely telo.
Nu, to nezpochybňuju ani v nejmenším. Ale rozhýbat a rozehřát se dá mnoha různými způsoby. O to tu běží.
A zároveň mi do toho pytle spadla i všechna průpravná cvičení, která (uznávám, moje terminologická chyba) nejspíš už ani nelze do "rozcvičky" v tomhle úzkém, rozhýbávacím a rozehřávacím pojetí pojmout.
Mluvme tedy o cvičeních a průpravě obecně.
Všem fyzikům zdar! ;D
Quote from: fairyqueen on January 22, 2008, 19:50:00 PM
Quote from: Michal Medvěd on January 21, 2008, 21:36:08 PM
Quote from: Jitus on January 21, 2008, 17:20:28 PM
Já už to nemůžu vydržet ::). O čem se to tady bavíte ???
Nerozumím otázce... :P
Tak ja jsem to tedy taky docela nemohla vydrzet, ale dlouho jsem se zdrzela komentaru. Ale kdyz si Mikulas toliko zada nejak reakce... Tak si teda myslim, ze strucne a jasne je rozcvicka od slova rozcvicit se (proste rozhybat, rozehrat), abyste si u toho dalsiho hopsani nestrhali cely telo. A je vcelku jedno jestli se povazujes za tanecnika, pevce ci bubenika! A dal bych to tu nerozpitvavala (i kdyz nekteri z nas jsou atomovi fyzici :D). A i kdyz nechci mluvit za sve pribuzenstvo, tak si myslim, ze to nejspis vidi podobne.
Naprosto s tebou souhlasím, že je potřeba se před tancem rozhýbat. To tu přeci nikdo nepopírá. Spíš jde o to, že příprava na hopsání mnohdy končí právě jen u toho mechanického rozehřátí... v některých případech to nevadí, ale řekla bych, že historickému společenskému tanci to trochu nevyhovuje. Tedy, milé Jitky;-) zkoušíme přijít na to, čím obohatit rozcvičky, aby víc podporovaly komunikaci s okolím a vnímání ostatních tanečníků, protože těch, kteří na to přijdou úplně sami, zase tak moc není.
A máte-li na to nějaký osobní recept, velmi mě to zajímá;-)
Tak teda hruza do ceho jsem se to uvrtala. Priste budu jen monitorovat, jak rika Mikulas. ::)
Ale abych to neodbyla uplne. Samosebou musite pocitat s casem, ktery mate vymezeny celemu hopsacimu sezeni a dle toho bych rozcvicku prizpusobila. Takze budete-li pocitat s hodinou a 1/2 a chcete-li neco udelat tak si myslim, ze je nejidealnejsi rozproudit krev nejakou aerobni cinnosti (kdyz chcete neco udelat, jak pisete). Kdyz to obohatite necim jinym tak jen dobre. Proste se fakt zahrat. Vykaslala bych se na nejake improvizacni kontaktni techniky, tim se stejne houby co rozcvicite (rekla bych, ze tim ztratite vic casu a uzitek bude pramaly). A nevim nakolik je to prinosne pro vasi tanecnost. Pak vam zbude dost casu rozvijet tanecnost v ramci historickeho tanecniho treninku.
A za Dofka pisi, ze i aerobni cinnost se da delat s chuti a radosti. (treba se postavte proti sobe a delejte step touch - step touch a sklebte se na sebe a predstavujte si, ze jste medvedi - to je zas muj navrh)
Tak. A konec a tecka Tlusteho pradedecka! :P
Mno...dobře, tak mi to nedá a ještě jeden příspěvek. Taky asi budu jen monitorovat.
Celá ta debata mi přijde poněkud nesmyslná. Trochu jsem na rozpací z toho, že se snažíte vymyslet
něco nového, když neznáte ani to staré. Je mnoho technik... jak můžete vymýšlet, co je nejlepší, když nmáte ani základní přehled o tom co existuje? Působí to na mě trochu jako únik od základů, asi proto, že si myslíte, že vám to nejde.
Dalo by se to tom debatovat celkem dlouho, proč, jak...
Jiank celou tuhle debatu tedy přejmenujte ne na rozcvičky (natož historickou) ale na divadelní rozcvičky. Je důležitý si uvědomit co chcete...tančit nebo hrát divadlo? Někde se začít musí. Tohle celé nezačíná nikde, je to takové splácané dohromady a vlastně z toho nic není.
Tož hodně štěstí.
Add Jitus: To mi promluvilo z duse ;-)
Procitam to tady taky od zacatku bez reakci, protoze tohle jsou problemy, ktere by imho mely jit mimo me. Ale cim dal, tim vic mam pocit, ze to tak uplne neni pravda. Kdyby si par poslednich prispevku precetl nekdo nezasveceny, lehce by nabyl dojmu, ze jde o debatu amaterskeho divadelniho spolku. Myslim, ze probirane tema ma trochu hlubsi priciny, do kterych nas Dabel zapleta. Chcete mit z Rondu tanecni spolek se snahou zasadit tanec do nejakych realii nebo divadelni spolecnost s par hezkymi slecnami a hopsanim? Napadlo me to uz u Playforda: Jen prvni cast byla skoro hodinova konverzacni hra s peti triminutovymi tanci...
No nic, ja do toho vlastne co mluvit nemam, dokud budu externi muzikant, dokazu si na te spolupraci najit spoustu pozitiv. Ale pokud by treba soustredeni mela vypadat tak, ze tretina casu bude venovana divadelni pruprave misto sziti tance s hudbou, ztrati pro me (a myslim, ze i pro par dalsich lidi) cast puvabu.
Jano a Mikulasi, uvedomte si, ze jste oba hodne divadlem zasahnuti a zkuste se na to trochu povznest a podivat z pohledu jinych...
Šakůle děkuji.
Další varianta ... neb mi to nepřipadá jako všeobecná debata o rozcvičkách nýbrž
debata o rozcvičkách Rondu, tak si to dejte do vaší neviditelné, soukromé sekce a založte
normální diskusi o rozcvičkách pro nás.
Jen malé přiblížení pro Šakůla: to, co se dělo a děje na většině rozcviček, o kterých jsem psal v úvodu, by bylo zhruba ekvivalentem toho, kdyby se sešli muzikanti na zkoušce a první hodinu společně cvičili stupnice a rozklady akordů. Čímž nechci říct, že stupnice a rozklady nejsou důležité. Jsou. Zatraceně. Ale pro hraní v kapele člověk potřebuje i něco víc než skvělou techniku. A možná by se ten společný čas dal využít nějak jinak.
Pokud jde o ten příklon k divadlu, který některé tak dráždí: to je nějaká tajuplná chiméra. Třeba v mém původním příspěvku je o divadle snad jediná věta ("Zapojit cvičení vycházející mnohem víc z toho, na co jsem zvyklý od divadla, směřující především k vnímání a reagování."), o které si nemyslím, že by znamenala nějakou zásadní revoluci. Jana si to celé zřejmě vyložila trochu divadelněji, než jsem to já myslel, David zase trochu víc do moderního tance. Nic proti tomu! Naopak, jsem rád, že se tu vůbec scházíme, čteme a vykládáme. Tak to má být. Diskusí pak můžeme třeba i k něčemu dojít. Jen zkusme při čtení odlišovat jednotlivé lidi, názory a smysl věci. Jinak se navěky budeme zaplétat do informační mlhy výkřiků ražení: "tahle diskuse je celá nějaká divná".
Zkrátka: je to jenom námět k diskusi, nechápu, proč se kolem toho dělá takové nekonkrétní a emotivní haló :D
Ale vítám vaše podněty. Třeba s těma medvědama, to beru. ;)
Emotivní to být nemělo.
Řekla jsem, jak to na mě působí a co si o tom myslím, což jsi chtěl.
Debatovat se dá celé hodiny o ledasčem, jde jen o to, aby to ve výsledku mělo efekt.
Dle mého názoru.
Quote from: Jitus on January 23, 2008, 11:26:54 AM
...tak si to dejte do vaší neviditelné, soukromé sekce a založte normální diskusi o rozcvičkách pro nás.
Jémine, tady je nějaké "my" a nějaké "vy"? Toho jsem si doposavad nebyl vědom. Docela by mě zajímalo, koho ty kategorie zahrnují. Jestli to má být my = Rond, připomínám, že tohle fórum je moje a Davidova soukromá aktivita, která s Rondem souvisí jenom tak, že běží na stejné doméně, protože to byl hosting, co byl zrovna snadno poruce. Když odhlédnu od nás administrátorů, máš tu třeba ty s Xenem víc příspěvků než celý Rond dohromady. A kdybych započítal i Kychota... :D
Pokud to my znamená já s Davidem, připomínám pro změnu, že jsme tu administrátoři. Staráme se o to, aby fungoval diskusní prostor. Jinak si to tu neuzurpujeme o nic víc, než kdokoliv jiný. Nevidím důvod, proč bychom měli zakládat "normální diskusi o rozcvičkách" pro "vás", kdyžto kdokoliv z "vás" může dost dobře udělat sám. Ať už jste "vy" kdokoliv. Absurdita toho požadavku ukazuje, jak moc se míjíme v pojetí toho, co fórum znamená.
Takže: tohle fórum má být fórum. Veřejné a otevřené. Platforma, na které se budou potkávat lidé, kteří chtějí vést dialog. Já osobně o dialog stojím. Proto provozuji fórum. Z principu velmi svobodomyslné. Budu s radostí a zájmem přihlížet jakékoliv diskusi o "normálních rozcvičkách", budu-li k ní mít co říct, rád se do ní i přidám. Stejně jako jakýmkoliv dalším tanečním debatám, které se tu kdokoliv rozhodne vést. Pokud sem ale většina návštěvníků bude chodit s tím, že "jen monitorují", může se stát, že nikdo z nás brzy nebude mít co monitorovat.
Zkrátka, úroveň fóra bude taková, jaká je úroveň jeho přispěvatelů. Pokud "vy" nechcete číst "naše" podivné diskuse, založte si jiné. Tak je to v pořádku, tak to má být. Když na moje (naše?) výkřiky do tmy nebude nikdo reagovat, ale jinak bude fórum plné života, rozhodně nebudu mít pocit zbytečné práce. Protože kdybych chtěl mít blog, kam budou lidi jenom chodit monitorovat moje zmatené názory, nezakládal bych fórum.
Vlastně i jeden blog mám.
Nepíšu na něj. :P
A abychom se vrátili k tématu, stručné shrnutí mýma očima:
1) Jak jsme zjistili s Jitkou (tou od medvědů ;)), každý vnímáme rozcvičku trochu jinak. Já do toho nějak zahrnul i všechna průpravná cvičení, která neslouží přímo k zahřátí a protažení. Zkrátka všechno, co je součástí tréninku, a není to přímo tanec. Takže další diskusi směřujme k tomuhle širšímu pojetí, pokud chcete, přejmenujte si v duchu debatu na "cvičení pro tanečníky historických tanců", nebo tak něco ;).
2) Potřebu zahřátí a protažení nikdo nezpochybňuje. Můžeme se jen podělit o to, jaká podoba nám nejvíc vyhovuje a obohatit se navzájem (já vždycky po půlnoci mluvím jako laciná esoterní příručka! ;D)
3) Od úvodu zůstává problém "obrácení do sebe", který připomněl i Xen u Feldenkraise. Zajímalo by mě, jak to kdo vnímá. Já samozřejmě vycházím ze svojí zkušenosti - mám zkrátka pocit, že když se první část večera soustředím převážně na sebe, dělá mi pak problém rychle "přepnout". Vám ne?
4) A ještě k tomuhle bych se vrátil: "Možná je to totiž naopak, než to děláme: možná není lepší nechat lidi zautomatizovat si pohyb a tanec natolik, že k němu pak můžou přidávat vnímání. Možná je lepší zautomatizovat si vnímání lidí a prostoru natolik, že se k němu pak může přidat tanec." Zní to trochu jako nějaký Herakleitovský zlomek, uznávám :P Ale mám zkrátka někdy pocit, že někteří lidé si ten pohyb automatizují tak dlouho, že už je to vlastně neefektivní.
5) A otevřený zůstává problém, jak moc se lišíme od ostatních tanečníků tím, že se snažíme předvádět na scéně věci, které tam primárně nepatří. A jak by se tomu měla přizpůsobit naše příprava. Pokud nějak.
Doufám, že diskutujícím se to trochu zpřehlednilo a monitorující se dobře baví ;D
Quote from: sakul on January 22, 2008, 23:52:14 PM
Chcete mit z Rondu tanecni spolek se snahou zasadit tanec do nejakych realii nebo divadelni spolecnost s par hezkymi slecnami a hopsanim? Napadlo me to uz u Playforda: Jen prvni cast byla skoro hodinova konverzacni hra s peti triminutovymi tanci...
No nic, ja do toho vlastne co mluvit nemam, dokud budu externi muzikant, dokazu si na te spolupraci najit spoustu pozitiv. Ale pokud by treba soustredeni mela vypadat tak, ze tretina casu bude venovana divadelni pruprave misto sziti tance s hudbou, ztrati pro me (a myslim, ze i pro par dalsich lidi) cast puvabu.
Jano a Mikulasi, uvedomte si, ze jste oba hodne divadlem zasahnuti a zkuste se na to trochu povznest a podivat z pohledu jinych...
Neboj;-) divadelní spolek z Rondu rozhodně dělat nechci. Zkrátka jen uvažuji nad tím, jestli si divadlem nemůžeme tu a tam trochu vypomoci. "Playford" je klasický příklad tanců, které se hezky hopsají, ale dívat se na ně poněkud... nedá;-)
To představení trvalo půl hodiny a nemyslím si, že by diváci vydrželi víc tanců, než kolik jich tam bylo. Na samotné Playfordy by se člověk nezvládl dívat ani čtvrt hodiny. Trochu se to dá vylepšit divadelním děním uvnitř tanců, ale i tak z toho asi nikdy nebude strhující podívaná. Jojojo, kdybychom dělali akrobatický rokenrol, nahodíme radostný úsměv a máme vystaráno;-) dokud budeme u starých tanců (z nichž jsou na koukání zvenku Playfordi asi nejhorší) špetce divadla se asi nevyhneme. Ale je to jen kousek, samozřejmě.
Tak, jak jde monitoring? ;D