Bretonské hry

[JanaWar]

http://www.jeux-bretons.com/

[Lenka]

Pitao 2 (Jeu du tao)

Počet hráčů není omezen. Původ není jasný. Hraje se většinou o balíček tabáku.

Prostor: plocha 6-7m dlouhá, 2-3m široká, nejlépe vyštěrkovaná nebo asfaltka

Co je potřeba:
- ,,tao" (dřevěný váleček 3-4cm široký, 8-10 vysoký)
- paletky (různých velikostí v rozmezí 5-10cm)
- drobné mince (velikost 2centů nebo 5centů eura)

Cíl hry:
- Vyhrát pár centů (i když dnes se mince většinou vrací vlastníkovi).

Průběh hry:
- hráči si rozdělí paletky
- každý dá minci na ,,tao"
- určí si pořadí hry – libovolně (podle věku, abecedy apod.)

První hráči si vybere dvě paletky (menší na hození a větší na shazování "tao") a míří na ,,tao"
a) nechce shodit ,,tao", hodí paletku, kterou si vybere, aby zkomplikoval hru soupeři, eventuálně vyhrál; hraje další
b) shodí ,,tao"

1) všechny shozené mince jsou blíž hozené paletce, hráč je tímto vyhrává, ostatní dají další mince na ,,tao" a hraje další
2)v případě, že jsou mince blíž ,,tao", říká se,že hráč ,,udělal tao" a nevyhrává nic; všichni hráči přidají další minci na ,,tao" a pokračuje se dál (pokud hráč shodil ,, tao" svou první paletkou, hází ještě druhou podle bodu a))

Druhý hráč si vybere dvě paletky (menší a větší, stejně jako první hráč) a postupuje stejně.
1) Pokud shodí ,,tao" a jeho paletka je mincím blíž, vyhrává a všichni hráči dávají další minci na ,,tao", hraje opět druhý hráč
2) Shodí ,,tao" a paletka prvního hráče je mincím nejblíž, vyhrává mince první hráč, hráči mince doplní a hraje třetí hráč
3) Nejblíž mincím je ,,tao", nikdo nevyhrává, mince zůstávají, hráči přidají další a hraje třetí hráč
4) Mince jsou uprostřed, vyhrává ,,tao" jako v bodě 3)

Jeden hráč může vyhrát se svou první paletkou i podruhé se svou druhou paletkou.
Na hrací ploše mohou být maximálně 3 paletky (2 současného hráče a jedna hráče předchozího).
Je výhodné mít před sebou průměrného hráče a dobrého za sebou, jestliže paletku dobře umístíme, máme šanci vyhrát, pokud následující hráč shodí ,,tao".
Je lepší nejprve hodit první paletku vedle ,,tao" a druhou větší pak ,,tao" shodit.

Původně se používly olověné paletky, ale je možné ho nahradit jakýmkoli jiným kovem.
Výroba olověných paletek: v nějaké odolné nádobě necháme roztavit olovo (ideální teplota kolem 300˚C) a nalijeme do forem (nebo na dno hrnku, lahve, víčka od lahve apod).

Náš stav hmotný: Tao máme o 1cm delší, takže ho uřízneme a bude v pořádku. Jen se obávám, že všechny naše paletky jsou stejně velké. Větší tu asi neseženeme. Takže to buď pomineme nebo o Vánocích budeme všichni lít olovo...

[Lenka]

Domino (aneb pro nás všechny, co už jsme zapomněli)

Histórie:
Nejstarší domino prý bylo nalezeno v Tutanchamonově hrobce. Jiní tvrdí, že domino vzniklo v Číně a ti ostatní, že si ho poprvé zahráli námořníci na moři. Pro námořníky hraje i skutečnost, že nejstarší domina se vyráběla z velrybích kostí. Později přišly na řadu materiály jako dřevo, eben nebo slonovina. Často se také požadovaný obrázek namaloval na kartičku a ta se pak nalepila na dřevo. V Evropě se domino ocitlo někdy v 18. století. Během následujícího století se domino rozšířilo hlavně v Itálii a Francii, kde se hrálo po kavárnách ve dvou, třech či čtyřech hráčích.

Základní pravidla
1. Hraje se po dvojicích. Hráči sedící naproti sobě hrají společně proti druhé dvojici sedící kolmo. Členové dvojice se ale mezi sebou nesmějí domlouvat.
2. Hraje se tolik partií, až jedna z dvojic dosáhne předem stanoveného počtu bodů, obvykle 100.

Začátek hry
3. Všechny kostky se rozloží na stole lícem dolů a důkladně zamíchají.
4. Každý hráč si vylosuje sedm kostek, takže celá sada bude před partií rozebrána. Vylosované kostky si hráč postaví před sebe na hranu tak, aby o nich měl dobrý přehled a ostatní mu do nich neviděli.
5. Hráč, který má před první partií kostku se dvěma šestkami, začíná. Při dalších partiích se hráči v zahajování hry střídají, počínaje hráčem po levici toho, který začínal první partii.
6. Začínající hráč vybere jednu ze svých kostek a položí ji doprostřed stolu. V první partii je to vždy kostka se dvěma šestkami. V dalších partiích to může být libovolná kostka.

Průběh hry
7. Hráč, který je na tahu, vybere ze svých kostek takovou, která má alespoň na jedné straně stejný počet ok, jako jeden konec řady kostek vyložených na stole. Tuto kostku přiloží na konec řady tak, aby se strany se stejným počtem ok dotýkaly.
8. Podle tradice se kostky s rozdílnými polovinami kladou na délku, dubly (kostky s oběma polovinami stejnými) na výšku. Pro hru ovšem toto pravidlo nemá zvláštní význam, protože za dubl se tak jako tak musí položit kostka, která má na jedné straně stejný počet ok, jako mají strany dublu.
9. Kostku lze přiložit pouze na jeden či druhý konec řady. Větvení uprostřed řady není dovoleno.
10. Hráč, který nemá kostku, kterou je možné přiložit k řadě, řekne dál. Nesmí se vzdát tahu, pokud táhnout může.

Konec hry
11. Partie končí, když jeden hráč přiloží k řadě svou poslední kostku. Všem ostatním hráčům (včetně spoluhráče toho, kdo uzavřel partii) se sečte hodnota kostek, které jim zbývají v ruce. Partii vyhrála dvojice, jejíž součet je nižší, a získává za ni tolik bodů, kolik zbylo v ruce druhé dvojici.
12. Partie rovněž končí v případě, že ani jeden hráč nemůže pokračovat. Vyhrává dvojice, které zbyly v ruce kameny s nižším součtem ok. I v tomto případě získají vítězové za partii tolik bodů, kolik zbylo v ruce jejich soupeřům.
13. Celá hra končí, jestliže jedna z dvojic dosáhla předem stanoveného počtu bodů (např. 100).

[Michal Medvěd]

Aluette

Původ a rozšíření: První dvě zmínky o hře "l'aluette" najdeme u Rabelaise, bohužel bez dalšího popisu. Původ hry je pravděpodobně baskický nebo španělský, rozšířila se ale po celém západním pobřeží. V Bretani je běžná od šestnáctého století, údajně ji hrávala už vévodkyně Anna Bretaňská. Jedná se ale o zábavu všech vrstev běžnou mezi námořníky i rolníky.

Počet hráčů: čtyři, dva proti dvěma (existuje i varianta se třemi týmy po dvou).

Vybavení: karty na l'alouette (48 karet španělského typu).

Cíl hry: Cílem hry je uhrát víc zdvihů než soupeř. Hráč, který má konci sehrávky nejvíc zdvihů, získává pro své družstvo bod (v případě rovnosti je to ten, který jich během hry dosáhl dříve). Partie se hraje do pěti nebo do deseti bodů.

Hodnoty karet (od nejsilnější k nejslabší): Eso, král, svršek, spodek, dále cifry od devítky ke dvojce. Osm karet z cifer jsou takzvané figury, stojí nad všemi ostatními kartami. Ke každé kartě se pojí specifická pantomimická akce, kterou může hráč spoluhráči naznačit, co drží v ruce. Pořadí figur od nejsilnější ke slabší a přidružená pantomimický akce jsou následující:

• trojka mincí neboli Pán (Monsieur) - pozvednout zrak,
• trojka pohárů neboli Dáma (Madame) - sevřít či našpulit rty,
• dvojka mincí neboli Jednooká (Borgne) - mrknout jedním okem,
• dvojka pohárů neboli Kráva (Vache) - zabučet,
• devítka pohárů neboli Velká devítka (Le grand neuf) - zvednout palec,
• devitka mincí neboli Malá devítka (Le petit neuf) - zvednout malíček,
• dvojka holí neboli Dub (Le chêne) - zvednout ukazováček a prostředníček,
• dvojka mečů neboli Spis (L'écrit) - spojit palec a ukazováček.

Někdy se používají signály i pro ostatní figury, kromě esa však velmi zřídka:

• eso - otevřít ústa,
• král - promnout bradu,
• svršek - poskočit na židli
• spodek - třít si přední stranu pěsti.

Příprava: Hráči se rozdělí do dvou týmů, spoluhráči sedí naproti sobě. Ten, kdo sejme nejnižší kartu, rozdává každému třikrát po třech kartách po směru hodinových ručiček. Zbylých dvanáct karet tvoří talón.

Talón: Hráč, který nemá na ruce žádnou figuru, může požádat o výměnu celé ruky za prvních devět karet v talónu. Ať tak učiní nebo ne, talón se rozdělí mezi protihráče po levici rozdávajícího a spoluhráče rozdávajícího  (tito dva hráči jsou ti, kteří smějí pantomimicky naznačovat spoluhráči, co mají na ruce). Ti pak vrátí do talónu šest karet dle svého výběru.

Průběh sehrávky:

• Vynáší hráč po levici rozdávajícího, dále se hraje se po směru hodinových ručiček.
• Nemusí se ctít barva ani přebíjet.
• Zdvih bere ten, kdo do něj vynese kartu s nejvyšší hodnotou. V případě, že jsou karty s nejvyšší hodnotou dvě, je zdvih "zkažený" a nebere ho nikdo.
• Kdo vzal zdvih, vynáší. V případě "zkaženého" zdvihu vynáší ten, kdo do něj dal jako první nejvyšší kartu.
• Na začátku sehrávky může kdokoliv ohlásit Safraporte (La mordienne). V takovém případě se zavazuje, že uhraje nejen nejvíc zdvihů, ale i že je všechny uhraje na konci sehrávky. Za uhranou Mordienne získává hráč pro své družstvo dva body, počet bodů nutných k výtězství se ale s první modrienne zvedá z pěti na deset.
• Mluvení během sehrávky je povoleno.

Varianty: Lokálních variant je bezpočet. Někdy se hraje bez talónu (hráč bez figur pak může požádat o novou rozdávku), někdy mohou používat pantomimické signály všichni hráči.

[Michal Medvěd]

Palet sur route / Palet sur terre

Původ a rozšíření: Dvě varianty palets, které jsou nejobvyklejší ve střední Bretani. První z nich se hraje na asfaltu, druhá na trávě. Jinak si jsou velmi blízké.

Počet hráčů: dva, čtyři nebo šest (rozdělení do dvou družstev).

Vybavení: dvě palets na každého hráče, prasátko maître, křída (pro palet sur route) nebo rýč (pro palet sur terre).

Příprava: Pro palet sur route se na zemi nakreslí 15 metrů od sebe dva kruhy o průměru 50 cm. Pro palet sur terre se zkypří dva kopečky hlíny 17 metrů od sebe. Doprostřed kruhu nebo na vrchol kopečku se položí maître.

Pravidla:

• Družstva se postupně střídají hodech, hází vždy to družstvo, které zrovna prohrává, tedy to, jehož nejbližší palet je dále od maître než nejbližší palet soupeřů.
• Při hodu musí mít hráč zadní nohu uvnitř kruhu nebo na kopečku.
• Cílem hry je dostat co nejvíc svých  palets  co nejblíže k maître. Za každou i]palet[/i], která je blíž než nejbližší palet soupeřů, získává družstvo na konci kola bod.
• Když maître opustí kruh nebo hromádku, kolo se stornuje.
• Partie se hrají do dvanácti bodů.

[Michal Medvěd]

Jeu du Peioù

Původ a rozšíření: nejstarší varianta palets, dřív zřejmě rozšířená po celé Bretani, ještě na začátku dvacátého století se hrála v regionech Belle Isle en Terre a Plougastel Daoulas.

Počet hráčů: dva nebo čtyři (rozdělení do dvou družstev).

Vybavení: dva placáky na každého hráče (ideálně kolem 12 cm v průměru s váhou kolem půl kila), dvě dřevěné tyčky dlouhé kolem půl metru a asi tři cenimetry v průměru.

Příprava: tyče se zarazí do země dvanáct kroků od sebe. Kameny se hází se od jedné k druhé a zase zpátky.

Pravidla:

• Družstva se postupně střídají hodech, hází vždy to družstvo, které zrovna prohrává, tedy to, jehož nejbližší kámen je dále od tyče než nejbližší kámen soupeřů.
• Cílem hry je dostat co nejvíc svých kamenů co nejblíže k tyči. Za každý kámen, který je blíž než nejbližší kámen soupeřů, získává družstvo na konci kola bod.
• Partie se hraje do deseti bodů.

Varianty: V Plougastelu se hraje s většími (kilo až tři kila) ostrými nebo oštípanými kameny, které se zapichují do země, jako prasátko se používá také kámen.

[Michal Medvěd]

Palet sur planche

Původ a rozšíření: typická hra pro kraje Gallo, především pro region Ille-et-Vilaine.

Počet hráčů: dva až osm (rozdělení do dvou družstev).

Vybavení: sada palets (12 nebo 16 rozdělených rovnoměrně mezi hráče a jedna jako maître) a planche - dřevěná deska cca 70 x 80 x 3 cm, obvykle z topolového dřeva.

Příprava: hra je relativně nenáročná, stačí položit desku na zem a šest kroků od vyznačit čárů, od které budou hráči házet.

Pravidla:

• První hráč má tři  pokusy na to, aby hodil maître na desku. Pokud neuspěje, přebírá tuto povinost další hráč. Kolo začíná, jakmile je maître na desce.
• Družstva sepostupně střídají hodech, hází vždy to družstvo, které zrovna prohrává, tedy to, jehož nejbližší palet je dále od maître než nejbližší palet soupeřů.
• Cílem hry je dostat co nejvíc svých palets co nejblíže k maître. Za každou palet, která je blíž než nejbližší palet soupeřů, získává družstvo na konci kola bod.
• Palet, která vypadne z desky, se nezapočítává do bodování.
• Pokud s desky vypadne maître, kolo se ruší a začíná od začátku.
• Palet, která se na desku dostane odrazem ze země, se z desky neprodleně odstraní.
• Palet v letu nesmí rotovat, ani se při dopadu překlopit "na záda". V případě, že se tak stane, odstraní se z desky.
• Palet, která je částečně nebo úplně zakrytá palet soupeře, se nezapočítává do bodování.
• Partie se hraje do dvanácti bodů. Pokud se hraje partií víc, rozhodující se hraje do patnácti bodů.

Chybí nám: hrací deska.

[Michal Medvěd]

Pitao

Původ a rozšíření: v různých variantách a pod různými názvy se hraje po celé Bretani. Pod názvem La galoche bigoudène se hraje s o něco většími disky as mírně jinými pravidly v krajích Bigouden kolem Pont l'Abbé, následující varianta pochází z krajů Gallo.

Počet hráčů: dva, čtyři nebo šest (dvě nebo tři družstva po dvou).

Vybavení: sada palets (dvě nebo tři pro každého hráče), pitao (váleček vysoký asi 11 cm a asi 3,5 cm v průměru), mince o podobném průměru jako pitao.

Příprava: potřebujeme relativně rovný a pevný povrch. Doprostřed kruhu o zhruba 40 cm průměru umístíme pitao a na něj minci. Existuje řada lokálních variant, v té naší nemá kruh žádný herní význam, slouží jen k tomu, aby bylo pitao lépe vidět. Obejdeme se tedy v případě nouze i bez něj. Šest kroků od pitaa nakreslíme čárů, od které budou hráči házet.

Pravidla:

• Hráči postupně hodí každý jednu palet. Kdo je nejblíž pitau, začíná hru. V dalších kolech začíná to družstvo, které v minulém kole bodovalo.
• Družstva sepostupně střídají hodech, hází vždy to družstvo, které zrovna prohrává, tedy to, jehož nejbližší palet je dále od mince než nejbližší palet soupeřů.
• Cílem hry je dostat co nejvíc svých palets co nejblíže k minci, která na pitau leží. Za každou palet, která je blíž než nejbližší palet soupeřů, získává družstvo na konci kola bod.
• Pitao samotné se počítá také jako hráč. Pokud tedy například prvním hodem hráč pitao porazí, ale jeho palet zůstane ležet od mince dál než pitao, hází znovu, protože by na konci hry nezískal v téhle situaci nezískal bod on ale pitao. 
• Pitao může dokonce hru vyhrát, pokud na konci hry zůstane ležet blíže než palets všech hráčů. V takovém případě získává pitao  bod, který se připíše vítězi dalšího kola. Pitao může vyhrát i několikrát za sebou, body se pak sčítají.
• Hraje se do patnácti bodů.

Varianty:

• Galoche de haute Bretagne. Mincí může být na pitau (kterému se říká bique, galoche nebo bouchon - někdy se používal opravdu špunt) víc, obvykle tři až pět. Body se počítají za mince: za každou minci, která je blíž palet jednoho družstva než palet druhého družstva nebo galoche, získává družstvo bod. Prvním hodem hráč nesmí galoche srazit, pokud to udělá, může se rozhodnout kolo stornovat (v takovém případě se v dalším kole hraje o dvojnásobek bodů), nebo se pokusit druhým hodem dostat k mincím blíž, než je galoche, pokud uspěje, kolo pokračuje dál, pokud ne, kolo se stronuje a v další kole začíná soupeř.
• V některých krajích se započítávají pouze mince, které se podaří vyrazit z kruhu.
• Galoche à ruser: hraje se s plochými a většími disky (kolem 11cm, váha kolem půl kila) na vzdálenost 8,5 metru, minimálně poslední dva metry musí palet klouzat po zemi. Hraje se do dvaceti nebo třiceti bodů.