Tanec x Divadlo

[Michal Medvěd]

Panenko skákavá!

Ještě veselejší mi ale přijdou Handa Gote, jejich Noise je těžce interaktivní alternativa: ta dívčina pohybově improvizuje a přitom se pohybuje přes nějaký snímače, takže ten pohyb generuju muziku, s kterou ona pak zase pracuje... divný, podivný, skvělý, zajímavý a asi naprosto k ničemu ;)

Ncméně případ naprosto nepříběhového tance, který ale ve výsledku dává smysl. Díky technice. Kupodivu.

Mno, pomohlo nám to nějak v té spletité otázce?

[Bidak]

A pak je ještě tohle  :o
http://choreobot8.wordpress.com/

Je tam i video http://intellagentography.ning.com/video/video/show?id=1037426%3AVideo%3A24
a http://choreobot8.vodpod.com/video/584683-choreobot-performed-by-sara-mitchell

I kreativitu lze zautomatizovat.

[Michal Medvěd]

To je tak chytrý, že mám problém si to představit :D

[Bidak]

Kurt Joost na konferenci v Essenu v roce 1938 prohlásil:

"Oba výše jmenované tanečni druhy — absolutní tanec a vysloveně divadelní tanec — se spojují ve třetím druhu do podivuhodné jednoty: do tanecního dramatu. Tanečně dramatické uměleckě dílo vzniká ze soucasne pusobících tanečních a dramatických impulsů. Nelze již více poznat, zda průběh díla určují taneční formalní zakony nebo požadavky rozvíjejícího se dějě: taneční vůle formuje drama, ze kterého se opět rodí taneční obsahy."

[Michal Medvěd]

A presne to "nekde mezi" je imho potreba najit a hlavne prizpusobit situaci. Ono bude nekde jinde pri barokni sedlacke tancovacce v hospode a nekde jinde u moderniho scenickeho tance.

Tak tak! A pokud jde o tu sedláckou tancovačku, je navíc sakra rozdíl, jestli na ní jsi (to už je dneska těžko realizovatelné) nebo jestli ji předvádíš.

[sakul]

A presne to "nekde mezi" je imho potreba najit a hlavne prizpusobit situaci. Ono bude nekde jinde pri barokni sedlacke tancovacce v hospode a nekde jinde u moderniho scenickeho tance.

[Michal Medvěd]

Dodnes si pamatuju, jak nam na zakladce pri hodinach hudebky ucitelka poustela Vivaldiho 4s a meli jsme hadat, co to predstavuje.

Ano, ano! A Vltava je v tomhle ohledu ještě populárnější.  ;D
Mně obvykle říkali, že hudba je neznaková. Tedy že nemá jasně určený vztah mezi označujícím a označovaným, potažmo označující může být vlastně "prázdné", k ničemu neodkazovat, být "samonosné". V tomhle ohledu je hudba blízká lyrice a lyrika blízká hudbě. Zachycuje vzpomínky, jak by řekl Staiger. Bez nezbytnosti cokoliv "představovat".

Divadlo naopak směřuje ke znakovosti. Obvykle v takové míře, že všechno, co se děje na scéně je buď znak (něco znamená) nebo aspoň příznak (obohacuje znak). Samozřejmě se dá provozovat i ryze lyrické divadlo. Ale nebývá to zvykem.

A tanec se pohybuje z principu někde mezi.

[Michal Medvěd]

Aha, aha.
Pokud se nebavíme o scéně, nemůžeme se bavit o herectví tak, jak ho chápu já. To je ten prvotní a zásadní rozdíl. Divadlo jako takové vzniká komunikací mezi hercem a divákem. Další věci jsou "dobrovolné", ale když není divák, není divadlo. (Samozřejmě máme okrajové případy jako divadelní terapie, herecká cvičení a tak dále.) Tanec je, podle mého, především komunikace mezi hudbou a tanečníkem. Další přídavky opět dobrovolné.

Tolik k první otázce. Zbylé dvě si ještě proženu hlavou, teď si hraju s něčím jiným...

[Bidak]

"Mimochodem dodávám, že je potřeba si uvědomit, že jakmile vylezeme s čímkoliv na scénu, dostáváme se do znakové situace, tedy se zákonitě stáváme obětí divadelnosti. Z volání šermířů, že oni přece jen předvádějí šerm a to divadlo okolo je jen taková omáčka, se mi vždycky ježí vlasy."

A vůbec, kdo tady mluvil o scéně? Co tance které nejsou vytvářeny pro diváky, jsou naopak vytvářeny jenom diváky atd.?

Co třeba tenhle počin skupiny improveverywhere? Hm? Spousta otázek, málo odpovědí.
http://www.youtube.com/watch?v=5Lgvx_TYlzo

[Bidak]

Dalších pár myšlenek k tématu od Judith Mackrell

http://blogs.guardian.co.uk/theatre/2006/11/time_to_end_the_story_of_dance.html

[Bidak]

Šakůle, tohle je hlavně o hudbě a tedy pro tebe ale myslím že se tam ta paní dotýká pár společných bodů:
http://www.ted.com/index.php/talks/view/id/103

[sakul]

Ja myslim, ze tohle je velmi subjektivni. Treba ja mam na vyrazovost jakehokoliv umeni dost specificky nazor: K vyjadrovani svych myslenek, nazoru (ale i pocitu) mame jazyk, ktery je sam o sobe pro tento ucel dost nedokonaly. K pozorovani sbveta mame smysly, ktere jsou na tom jeste hur. Ale jakakoli forma umeni je pro tento ucel jeste nedokonalejsi, takze proc to vubec zkouset?
Mam deprese, prozil jsem nejaky traumatizujici zazitek a z nejakeho duvodu se o tom chci podelit. Muzu to nekomu proste rict, muzu to napsat do novin nebo (kdyz mam talent) o tom napsat symfonii. V poslednim pripade se klidne muze stat, ze posloupnost moje pocity -> moje kompozicni schopnosti -> umeni dirigenta -> umeni interrpreta -> momentalni rozpolozeni posluchace muze vyustit do uplne jineho sdeleni. A je kvuli tomu ta hudba horsi?
Dodnes si pamatuju, jak nam na zakladce pri hodinach hudebky ucitelka poustela Vivaldiho 4s a meli jsme hadat, co to predstavuje. Proboha proc? Ta hudba je nadherna a stejne nadherna zustane, at uz autora inspirovala letni bourka nebo rachot rozsypaneho plechoveho nadobi. A kdyz se budu chtit podivat na labute, pujdu k rybniku a ne na balet. A tomu baletu neublizi, kdyz nepochopim, ze tanecnice predstavuje labut a budu si myslet, ze je to umelecke pojeti Godzily utocici na Tokio.

[Bidak]

Medvěde, děkuju.
Totiž... posledních několik měsíců se mi v hlavě honí zmatené myšlenky. Nepochybuji o tom, že příčinou jejich zmatenosti i naléhavosti je zejména moje téměř naprostá divadelní a taneční nevzdělanost. Budu proto vděčný za jakýkoli komentář nebo odkaz na příslušnou literaturu která, a o tom nepochybuji, mé otázky řeší a vyřeší.

Tak a teď k věci - otázky které mě trápí jsou zhruba následující:

1) Co je tanec a jak se liší od herectví, liší-li se nějak?
2) Je pohyb expresivní sám o sobě? Strašně složitá otázka. Dozajista jsou expresivní pohyby kterým přikládáme symbolickou hodnotu, těm se snad dá říkat gesta (včetně mimiky). Gesta jsou pro herce a mimy základní nástroj vyjadřování. Pro tanečníky to tak ale nemusí být, lze vytvořit choreografii která na gesto zcela rezignuje? Nebo je i zcela abstraktní pohyb naplněn symbolickým významem (http://uk.youtube.com/watch?v=FOZ6KnVPvIU)? Co si přidává divák?
A to ještě vůbec nehovořím o nelidských pohybech a tanci (http://uk.youtube.com/watch?v=EH2w6uR84OE).
3) A co příběh v tanci? Má smysl přidávat do tance příběh? Je to potřebné? Za jakých okolností je to oprávněné? A jak to mění zážitek z tance? Je to roubování herectví na tanec? Jsem přesvědčen že lze vytvořit choreografii bez příběhu která působí pouze čistou pohybovou estetikou (možná http://uk.youtube.com/watch?v=kt4opqBygs4). Je toto tanec v čisté formě?

Jak vidíš Medvěde, moje otázka ze včerejška byla vcelu zjednodušená.

Pokud vidíš rozdíl ve vyjadřovacích prostředcích tak nemůžeš říct "jenom". Vždyť použité vyjadřovací prostředky zásadnním způsobem určují výsledek představení. Pokud se liší herec a tanečník ve vyjadřovacích prostředcích je výsledek zkrátka úplně jiný. V nejširším smyslu tohoto slova je skutečně divadlo ledacos včetně baletu a jisté základní penzum znalostí by asi mělo být společné pro všechny co vytupují nejen na jevišti. Tož pokud se koukáme docela z dálky tak s tebou souhlasím. Ale obecný případ mě zrovna teď nezajímá.

[Michal Medvěd]

Dneska se mě David ptal, jak vnímám rozdíl mezi hercem a tanečníkem. Že ho to trápí. Tak ten balón vykopnu za něj.

Pokud se bavíme o scénických formách, je pro mě ten rozdíl jenom v převažujících výrazových prostředcích. V nejširším smyslu toho slova chápu jako divadlo všechno od činohry přes operu až k baletu. Jakékoliv kontaktní umění, při kterém probíhá dialog mezi účinkujícím (hercem / tanečníkem / zpěvákem) a divákem. I koncert se může pohybovat na pomezí divadla. Rozdíl je pak jen v tom, že tanečník vede ten rozhovor převážně pohybem.

Mimochodem dodávám, že je potřeba si uvědomit, že jakmile vylezeme s čímkoliv na scénu, dostáváme se do znakové situace, tedy se zákonitě stáváme obětí divadelnosti. Z volání šermířů, že oni přece jen předvádějí šerm a to divadlo okolo je jen taková omáčka, se mi vždycky ježí vlasy.

Pro historické tanečníky je navíc specifické i to, že vystupují převážně v kostýmech - další znakovost.

Můžeme stokrát křičet, že jsme tanečníci, ale ve chvíli, kdy přestaneme tancovat branle double pro sebe na plese, a vylezeme s ním před lidi, stáváme se i herci. Protože hrajeme přes čtyři sta let staré lidi, kteří tančí přes čtyři sta let mrtvý tanec.