3/6/2007 - Renesanční taneční (branles, basse dance commun)

[Michal Medvěd]

Ano, ano, pokud půjdeme takhle do fyziologických detailů, samozřejmě, že v tom mají prsty i svaly na nohou, o tom žádná. Ty ostatně musí být aktivní pořád, jinak by člověk žuchnul na zem. Šlo mi o to, že napřed se pohne tělo a pak se teprve odlepí chodidlo od země. Tady napřed pohyb a pak krok. Ne krok a při něm pohyb.

S Delem doporučuji zacházet opatrně. Jak sám praví v úvodu: "The most easily accessible source for French Basse Danse material is the Orchesography of Thoinot Arbeau. There are a number of basse danse books and manuscripts, which give more information than Orchesographie. (Including Arena, "Ad suos ...", which I really must have a proper read of someday! I don't care much for his style of writing, however, which is a bit hard on someone whose cognitive science is 400 years out of date.)" Arbeau je ve svých vývodech o Basse dance naprosto nekonzistentní, očividně vychází z Areny ale moc mu nerozumí. Arena nicméně popisuje double tak, jak jsme ho dělali my, předesílal jsem, že děláme "basse dance commun" podle Areny. Burgundský basse dance patnáctého století vypadá zase jinak.

Co se rytmu týče, máš samozřejmě pravdu. Bum-tam-tam tam mydlí buben na každý takt. (Hudebních zápisů pavan je ovšem mnoho - v italský pramenech, anglických, španělských...) Příště budu pozornější.

Ona jedna věc je, co dělají nohy, jiná co dělá tělo. Samozřejmě nemůžu zodpovědně posoudit, jak chodím, musel bych se natočit a pak pouštět (brrr!). Vize je nicméně taková, že a) chodidla dopadají vždy s muzikou, tak jak mají, zatímco b) tělo se při doublu pohybuje kontinuálně vpřed jedním impulsem, zatímco při simplech jsou ty impulsy dva. Takže double ve výsledku opravdu vypadá "rychlejší".

Nu, říkejme tomu, jak chceme, rozhodně je tam lichý počet pohybů na sudý počet dob. Ať už je to raz-dva-tři-nic nebo raz-a-dva-nic. (Eventuelně jináč, podle toho, co je to zrovna za double...)

Já se nehádám... jen ujasňujeme terminologii a tříbíme argumentaci, ne?  ;)

[kychot]

Kapaliny zařídíme! (Ostatně - můžeme v neděli na závěr jít někam posedět a probrat dopady na vaše nervy z oka v oko....)

Pohyb vychází z těla, ale projeví se v kotnících. Nejde o to, že by člověk ohnul kontík a proto vyrazil vpřed, naopak - přenese těžiště vpřed, takže se ve výsledku trochu ohne kotník. Takže pořád trvám na tom, že impuls pohybu vychází z těla. Jinak mám pocit, že osobně primárně ani nic nezvedám, ani nic nekrčím, většina pohybu je vážně v kotnících. Předveme, uvidíme. Což samozřejmě neznamená, že to nejde jinak. Hlavní samozřejmě je, aby byl pohyb pro nás příjemný a pro dámu čitelný. Takže pokud k tomu potřebujete zvedat patu a netancujete zrovna v nějakém souboru, kde by to kazilo nějaký vystupovací dojem, je to asi celkem věc každého jednotlivě.

No, nevím, jestli ostatní už trošku nezačínáme nudit - já si sice v podstatě pořád stojím za svým, ale možná
ti už trošku víc začínám rozumět. Za svým si trvám v tom ohledu, že když říkáš "přenese těžiště vpřed", tak já
se ptám: "A jak ho asi přenese?" Prostě když nechceš všelijak kroutit tělem, tak ti v podstatě nezbyde nic jiného,
než mírně uvolnit tonus lýtkových svalů, což jsou ovšem svaly nohou a nikoli trupu, a v důsledku toho
se ti začne tělesné těžiště pohybovat vpřed.

Pokud se ale snažím porozumět tomu, že si stále trváš na svém, tak tomu mohu porozumět jedině tím způsobem,
že mi chceš naznačit, že těžištěm těla nepohybuješ vědomě tím způsobem tak, že bys vědomě uvolnil
napětí lýtkových svalů a sledoval, jak se pomalu začínáš naklánět vpřed.

Ale můžu k tomu dojít tak, že se postavím, zavřu oči, uklidním se, soustředím se a začnu si představovat
jakousi virtuální sílu, která mi začně tlačit zezadu do mého těžiště a snaží se moje tělo vychýlit vpřed, a po chvíli
zaregistruji, že se skutečně začínám naklánět vpřed. Možná až na hranici stability, tedy do bodu,
kdy už nezbyde než vysunout levou nohu vpřed a udělat ten krok. Nicméně když při tom pozorně sleduji
své tělo, tak nakonec musím připustit, že tu žádná skutečná síla, která by moje těžiště posunula vpřed, není,
a že  prostě moje mozečková centra poslušně plní moje přání přenést těžiště vpřed tak, že posílají své
signály na správná místa (tedy nakonec míchou až do těch lýtek...)

Jinak včera a dneska jsme prováděli nějaká podometrická vyšetření chůze, k čemuž slouží taková
mašina ve tvaru chodníčku s několika tisíci zabudovaných tenzometrů, které neustále snímají síly,
kterými tlačí různé části chodidla na podložku ve stoji a během chůze, a počítač to pak vyhodnocuje
a vypočítáva pohyb těžiště a dalších parametrů (používají to lépe vybavení obuvníci pro výrobu
ortopedických vložek a nabízejí to třeba golfovým klubům pro analýzu postoje a práce s těžištěm
u jejich hráčů).

Takže jsem trošku zneužil několika volných chvilek mezi vyšetřením pokusných osob a ukecal
obsluhu stroje, že jsem se tam prošel jednou simplem, pak zase doublem, zkoušel jsem i nějaké
to sequito ordinario nabo almandu. Skočné kroky jsem neriskoval, abych jim nerozbořil mašinu,
je dost drahá. Ono stačilo, když jsem zkusil spezzato anebo double stranou jako při bránlu:
vyhodnocovací program zařval a zhroutil se. Po třetím pokusu obsluhující persona propadla
panice, že přijdeme o všechna naměřená data, takže jsem přestal dráždit. Je to nějaký starší
typ. Je schopný akceptovat jen takové kroky, které se alespoň nějakými zásadními parametry
blíží normální chůzi, jiné posuny a pohyby končetin prostě psychicky nestráví.

Umí to také vyhodnocovat stabilitu stoje, tak jsem ještě zkusil ten postoj, který jsem tady popsal,
a pak nástup do prvního kroku jednak podle toho, co jsem psal já, a jednak podle toho,
jak to popisoval Mikuláš. Koukal jsem zběžně na to, ale žádné velké rozdíly v pohybu těžiště
jsem tam nezaregistroval.

Ta naměřená data jsem ještě nedostal, musí se ještě jednat s tou firmou o zapůjčení
toho jejich software, tak až to budu mít, tak bych případně někam strčil i ty naměřené
obrázky, nechť pak paní věda rozsoudí náš spor!

Pokud jde o rytmus, zvláštní je, že podle Arbeaua má pavana hudebně stejný rytmus jako podle Areny basse dance, tedy bum-tam-tam ("Il est binaire, consistant d'une minime blanche & de deux noires."). A zatímco double basse dance ten rytmus opravdu kopíruje (tedy krok-nic-krok-krok), rytmus pavany jde jakoby proti (krok-krok-krok-zavřít).

Jo tak to je přesně to, co jsem potřeboval slyšet a potvrdit si to.
Že u předtím u toho basse danse jsi nás ty double učil naopak než pak v pavaně.
Na té první hodině při basse danse mi to nepřišlo divný, ale až pak při té
pavaně na druhé hodině jsem si najednou nebyl schopen uvědomit,
jestli to bylo stejně nebo jinak.

Protože já měl už z dřívějších dob zafixovanou tu interpretaci, kdy to je  stejný.
Tak jsem si to shodou okolností jsem si to zrovna dnes v tramvaji ověřil v Del's Dance Book
( http://www.sca.org.au/del/ddb/ ), že se mi to jen nezdálo a že jsem to nezvoral já.
Viz část Dance of France and Burgundy
http://www.sca.org.au/del/ddb/sections/dances_from_france_and_burgundy.html
-> French Basse Danse -> Basse Danse Steps -> Single, Double
http://www.sca.org.au/del/ddb/sections/other_french_dances5.html
(v PDF versi http://www.sca.org.au/del/ddb/handouts/other_french_dances.pdf je to str. 13),
kde se píše "These steps are all done moving forwards in the same way as for pavan.
Tak tedy on čte to, co píše Arbeau. (Ale uznávám, že Delova interpretace pro nás nemusí být
tou nejvyšší autoritou.)

Ale co se týče tvé další připomínky k pavaně, tu bych si dovolil lehce zrelativizovat,
protože mě to už taky jednou napadlo, než jsem si uvědomil, že je to v podstatě blbost.
Nevím, jestli se nepletu, ale myslím, že jediná dochovaná pavana, jejiž muziku napsal Arbeau,
je ta veleznámá "Belle qui tiens ma vie" právě z té Orchésographie (pokud je jich víc, můžeš dodat).
(Kdo ji nechce lovit mezi fotkami faksimile, tak ještě relativně věrně - s jinými klíči, ale se zachovanými
délkami not - přepsaná je třeba na http://homepages.luc.edu/~avande1/belle-qui/belle-qui-tiens-ma-vie.htm).
A je fakt, že ten rytmus pum-ta-ta, který uvádíš,  tedy noty 1/2, 1/4, 1/4 ve 2/2 taktu tam ostinátně
přednáší buben během celé té skladby. Ale vem si, že na první verš písně
"Belle qui tiens ma vie captive dantes yeulx"
ty uděláš simple-simple-double, tedy, když mluvíme o doublech, tak na
"-e captive dantes yeulx"
ty uděláš jeden double, tvými slovy: krok-krok-krok-zavřít,
zatímco za tu dobu bubínek udělá (tvými slovy):
bum-tam-tam, bum-tam-tam, bum-tam-tam, bum-tam-tam
takže na jeden tvůj "krok" připadne jedno "bum-tam-tam",
takže ty kroky jdou sice "jakoby proti" hudbě, ovšem  čtyřikrát pomaleji.

Nicméně tou pavanou se dostáváme už do další neděle, takže by bylo na čase začít
zase névé téma!

A jakékoliv nařčení z triolovitosti důrazně popírám  8) Jsou to tři kroky na čtyři doby, nikoliv na dvě.

Jestli jsou to 3 kroky na 4 doby nebo na dvě, o to se nehádám, protože to odvisí jen od toho,
jak to kdo zapisuje. Třeba tu "Belle qui tiens ma vie", jak jsem zmínil, psal Arbeau ve 2/2 taktu
alla breve, kde se střídají celé a půlové noty, zatímco dnes jsme zvyklí to notovat ve 4/4 taktu,
kde se střídají půlové a čtvrťové noty, takže na dva takty notace podle Arbeaua nám připadne
jeden takt soudobé notace.

Ale triolovitost snad není o tom, jestli 3 na 2 nebo na 4, ale že lichý počet not na sudý počet dob.

A já ti řeknu, proč jsem si toho u tebe tak všímal: Protože jsi říkal, že už na začátku musí být jasné,
jestli to bude simple nebo double. A já si zase říkal, jak by to mohlo být jasné, když simple je
krok-nic-krok-nic, a double krok-nic-krok-krok? Vždyť ty první půlky jsou totožné a nic se z toho
poznat nemůže a rozpozná se to až z té druhé půlky, kde se to liší.

Tak jsme šli za váma a já sledoval, co ti dělají nohy, a najednou jsem měl takový silný dojem,
že to "nic" v tom krok-nic-krok-krok jsi dělal zřetelně kratší než ten krok, tedy:
krok_a_malinké_něco - sotva_tak_poloviční_nic - krok_a_malinké_něco - krok_a_malinké_něco
takže to tvoje nic bylo takové dost ošizené a o to víc času ti pak zbylo na ty kroky.

A tím_pádem se ten tvůj double lišil od simple skutečně už od začátku, protože
už ten první krok double jsi dělal vlastně o něco rychleji, než bys dělal u simple,
právě kvůlivá tomu ošizenému nic. (Bych si tak tipnul z toho, co mé oko vidělo.)

(A nehádej se se mnou, protože já se s tebou taky nehádám, já tady jen dokladuju,
že nám prostě názorně předvádíš, že to má skutečně být tak, jak řikáš, tj. že ty ty dva
kroky, tj, simple a double, se liší už od prvopočátku a ne až na konci, protože kdybys
to už od začátku nezrychloval, tak bys byl zkrátka sám proti sobě a bylo by to
contradictio in adiecto.)

[Michal Medvěd]

Kapaliny zařídíme! (Ostatně - můžeme v neděli na závěr jít někam posedět a probrat dopady na vaše nervy z oka v oko....)

Pohyb vychází z těla, ale projeví se v kotnících. Nejde o to, že by člověk ohnul kontík a proto vyrazil vpřed, naopak - přenese těžiště vpřed, takže se ve výsledku trochu ohne kotník. Takže pořád trvám na tom, že impuls pohybu vychází z těla. Jinak mám pocit, že osobně primárně ani nic nezvedám, ani nic nekrčím, většina pohybu je vážně v kotnících. Předveme, uvidíme. Což samozřejmě neznamená, že to nejde jinak. Hlavní samozřejmě je, aby byl pohyb pro nás příjemný a pro dámu čitelný. Takže pokud k tomu potřebujete zvedat patu a netancujete zrovna v nějakém souboru, kde by to kazilo nějaký vystupovací dojem, je to asi celkem věc každého jednotlivě.

Pokud jde o rytmus, zvláštní je, že podle Arbeaua má pavana hudebně stejný rytmus jako podle Areny basse dance, tedy bum-tam-tam ("Il est binaire, consistant d'une minime blanche & de deux noires."). A zatímco double basse dance ten rytmus opravdu kopíruje (tedy krok-nic-krok-krok), rytmus pavany jde jakoby proti (krok-krok-krok-zavřít).

A jakékoliv nařčení z triolovitosti důrazně popírám  8) Jsou to tři kroky na čtyři doby, nikoliv na dvě.

[kychot]

Tedy, tomu říkám vyčerpávající referát!

Tak vyčerpávající pouze z toho pohledu, že jsem se tím psaním už docela vyčerpal, nikoli ovšem zdaleka, že bych vyčerpal téma. Ani zdaleka ne.
Prostě jsem si lehce odkašlal na první diskutabilní záležitosti, kterou bylo prvních několik milisekund tance, vlastně příprava na první krok.
Tím páýdem jsem se nedostal ani k prvnímu kroku simple! A pokud vzpomínám, probírali jsme v basse dance simple a double vpřed i vzad,
zátočku, congé, reprise. Vedení dámy pánem a zkusili jsme si to i prohodit. Permutovali jsme si dámy, o tom by bylo lze mnohé vyprávět!
Zkoušeli jsme bransles včetně ozdob - nebo jak se tomu říká - takové to tajtrlíkování z gaillerde. A jistě by se vzpomnělo i na další povyražení.

Porůznu děkuju za různé postřehy a roztroušená slova uznání.

Za málo. Sice se říká, že peníze byly vynalezeny proto, aby nám ušetřily slova díků, ale spokojím se i s kapalným zadostiučiněním...

Pokud jde o pohyb těžiště - osobně jsem toho názoru, že nemusí být velký. Pročež není potřeba se kdovíjak zalamovat v pase, naprosto úplně postačuje postupné přenášení váhy do špiček nohou. Takže předklon ve výsledku opravdu vznikne, ale tělo zůstane hezky rovně a nachýlí se celé vpřed v podstatě jen v kotnících.

No ale tím pádem mluvíš sám proti sobě. Tím pádem pohyb nevychází z těla, ale z nohou, protože kotník je, kam
až moje anatomické znalosti sahají, částí nohy.

Ano, beru to jistě tak, že jsem nevyčerpal všechny možnosti, jak těsně před úderem prvé doby vyrazit tělem vpřed.
Nicméně pokud nestojíš zrovna ve stoji spatném, ale máš levou nohu nakročenu mírně vpřed, pak k tomu,
aby ses vychýlil v obou kotnících směrem vpřed, potřebuješ ještě jednu věc, a to buď pravou nohu zvýšit od země
(jak jsem jako příklad uvedl já) anebo naopak levou nohu snížit (jak zřejmě myslíš ty), čehož mohu dosíci pouze
lehkým pokrčením levého kolene. Neboť tak dí neúprosný  zákon dvojzvratné páky, popsaný již Archimedem.
Čímž pádem nastává pohyb nejen ve dvou kotnících, ale zároveň i kolena, a tělo je stále rovně, takže tři pohyby
v nohou a žádný pohyb v těle, čiliže 3:0 pro mě a pro Xena (kterému se to také trošku nějak nezdálo).
Takže závěr je, že ať či tak, pohyb vychází z nohou a nikoli z těla.

Jinak to, že pohyb rozhodně nezačíná s první dobou hudby, je svatá pravda. Ostatně - v ideálním případě pohyb začne na začátku tance a končí až úplně na konci.

... totálním vyčerpáním či opilostí, tuzí tanečníci jsou v posici prkno odnášeni ze sálu.

Ta varianta s odrážením ze stojné nohy mi přijde, popsána takhle, poněkud bruslařská.

No nemyslel jsem to bruslařsky. Jednak bruslař se neodráží vzůru, ale do strany. Slovy "jakoby odpíchne"
jsem nemyslel odraz, ale jen mírné pozdvihnutí paty, n-krát menší, než je vychýlení těla vpřed,
přičemž n je poměr mezi výškou těla a vzdáleností obou špiček při mírném nakročení (viz dvojzvratná
páka). Příklad: výška ramen 160 cm, levá špička nakročena mírně před pravou, sotva o  půl stopy,
tudíž 15 cm, pak n je větší jak 10, čiliže k dobře znatelnému vychýlení ramen vpřed o 20 cm stačí odlepit
pravou patu od země o necelé 2cm. Tak to bych ještě nenazýval bruslařským odrazem...

Pokud bys chtěl stejného efektu docílit mírným pokrčením levé nohy, jak jsem pochopil, že to tak myslíš
(aniž bys musel pravou patu odlepovat od země), pak už to nevyřešíš trojčlenkou, ale musíš na to jít
přes Pythagorovu větu a vyjde ti, že bys musel levé koleno povysunout o víc jak 10 cm vpřed, což je
daleko větší pohyb nohy, než pozdvihnutí paty o 2 cm vzhůru.

A hlavně ne vždy využitelná - nemusí být žádoucí zvedat při každém kroku patu (a s ní pak těžiště) výrazně vzhůru. Ale kdo ví, v nějaké malé míře by to mohlo být únosné. Podívám se pak na praktickou aplikaci, snad to bude jasnější...

No rozhodně jsem nikde nepsal, že při každém kroku. Vždyť jsem se nedostal ještě ani k prvému! Analyzuju tak cca první sekundu tance.

A ještě dodávám, že ideální rytmus na basse dance je bum-tam-tam, tedy půl-čtvrt-čtvrt.

Tak k tomuhle problému jsem se chtěl původně oklikou dostat až s elaborátem z druhé hodiny, tedy z pavany.
No dobrá, trošku předeběhnu. Protože problém je v tom, že v obojím se mluví v řeči simplů a důblů.
A já při té příležitosti na té druhé hodině, při pavaně, propadnul naprostému zoufalství, protože jsem si
najednou nebyl schopný vybavit, jak to bylo před týdnem u toho basse dance, a jestli ten double v pavaně
je v principu stejný jako ten double v basse dance. Protože ten double v pavaně je tam-tam-bum,
tedy čtvrt-čtvrt-půl.

A teď nevím, když říkáš, že ideální rytmus na basse dance je bum-tam-tam, jestli tím myslíš, že je
to právě ideální rytmus na ty doubly, které by tím pádem byly naopak než v pavaně, tedy půl-čtvrt-čtvrt.

Jinak, a nad tím jsem hloubal a taky o tom myslím padlo i nějaké slovo už když jsme před basse dance
chodili do kolečka, jestli ty tři kroky v doublu na dvě doby nejsou spíš trioly. Když jsem chvíli šel za tebou
a koukal ti na na nohy, tak mi  přišlo, že asi docela jo.

(Arena používá krásny slabyčný systém na délku not... musíme ho nějak převést do české praxe! Takže rytmus na allemande budiž tam-tam-tá-dam.)

Jo, to bude určitě dobrý.

Když si na nás Mirek občas vymýšlel nějaké tanečky, sestávající v pro nás naprosto nepochopitelných sekvencích
simplů a doublů, tak jsem si na to vymýšlel mnemotechnické pomůcky pomocí morseovky. Simple=tečka,
double=čárka, takže např, sekvenci
double, double, simple, simple, double, simple, double, simple, simple, double, simple, double
jsem si jednoduše zakódoval jako MIKIK. Nebo tak nějak.

Ale tam-tam-tá-dam bude určitě lepší než tá-ta tá-ty.

[Jitus]

 To jsou velmi vyčerpávájící poznatky. Je to zajímavé. Popřemýšlím, vstřebám...
Jsem ráda, že se vám semináře líbí a, že je to jiné než u Mirka. Pestrost musí být.

  A to se těšte na Proseč. To bude jízda:) Doufám, že pak napíšeš
vyčerpávající příspěvěk. To bude elaborát, pokud to bude takhle podrobné:)
Ale těším se.
Jistě po týdnu padnem vyčerpáním. Tedy doufám...

[Michal Medvěd]

Tedy, tomu říkám vyčerpávající referát!

Porůznu děkuju za různé postřehy a roztroušená slova uznání.

Pokud jde o pohyb těžiště - osobně jsem toho názoru, že nemusí být velký. Pročež není potřeba se kdovíjak zalamovat v pase, naprosto úplně postačuje postupné přenášení váhy do špiček nohou. Takže předklon ve výsledku opravdu vznikne, ale tělo zůstane hezky rovně a nachýlí se celé vpřed v podstatě jen v kotnících.

Jinak to, že pohyb rozhodně nezačíná s první dobou hudby, je svatá pravda. Ostatně - v ideálním případě pohyb začne na začátku tance a končí až úplně na konci.

Ta varianta s odrážením ze stojné nohy mi přijde, popsána takhle, poněkud bruslařská. A hlavně ne vždy využitelná - nemusí být žádoucí zvedat při každém kroku patu (a s ní pak těžiště) výrazně vzhůru. Ale kdo ví, v nějaké malé míře by to mohlo být únosné. Podívám se pak na praktickou aplikaci, snad to bude jasnější...

A ještě dodávám, že ideální rytmus na basse dance je bum-tam-tam, tedy půl-čtvrt-čtvrt.

(Arena používá krásny slabyčný systém na délku not... musíme ho nějak převést do české praxe! Takže rytmus na allemande budiž tam-tam-tá-dam.)

[kychot]

Od začátku si myslím, že "by se mělo" k tomu něco napsat - něco už jsem napsal Mikulášovi v mailu,
on mě povzbudil, ať to napíšu do konfery, aby se to tu hýbalo  - no to netušil, ani já, jak to bude dlóóuhý.

Tak když jsem to nenapsal dřív, tak teď, skoro 4 týdny po tom, co to začalo. Takže to bude o tom,
co ve mně po takové době utkvělo. A takové moje zhodnocení v pár bodech.

JEŠTĚ PŘED TOU NEDĚLÍ

Samozřejmě rozhodování, jestli jít do toho, a očekávání, co z toho, atd.

1. Čas: Poměrně neobvyklý, neděle večer. Často na weekendy jezdíme do našeho lesa a vracíme se do
Prahy někdy před půlnocí. No řekli jsme si, že tentokrát to zkusíme vrátit se do Prahy dřív (stejně
jsme nakonec nikam nejeli).

2. Partnerka: manželka Alena. (Když už v předchozím bodě říkám "my".) Asi před sedmi lety jsme
začali jako kursisti u Mirka Smahy, po pár letech Alena odpadla z toho důvodu, že se jí změnila
pracovní doba a úterky večer u Mirka v Emauzích prostě nezvládá. Takže se nám v tu neděli najednou
asi po čtyřech letech najednou otevřela možnost si spolu zatancovat.

3. Místo: Lublaňská. Pro mě neznámé, ale nedaleko, takže vyhovující.

4. Kursovné: 175 Kč/douhodinová lekce*osoba (při zaplacení všech čtyř) mi přišlo sice nikoli levné,
ale celkem přiměřené (v Emauzích platíme 1000,-/10 lekcí základního kursu, když nás je moc,
případně ještě nějaká sleva na dva semestry najednou,  a 1000,-/6 lekcí, když nás je méně, cca 8 párů lidí)

5. Očekávání:
5.1  Že to bude jiné než u Mirka. No to byl asi také hlavní důvod, proč jsem tam šel, vidět, že "to"
může být také jinak.
5.2  Že přece jenom díky těm několikala letem u Mirka na tom budu líp jak moje manželka, ale nejen
kvůli tomu: ještě když jsme chodili k Mirkovi jsem si o sobě myslel, že mi to jde o něco líp než Aleně.
5.2  Že to bude o komunikaci (jak Mikuláš annoncoval) a že to bude zajímavý přístup a že se naučím
komunikovat.

Měl bych to napsat až nakonec, ale předběhnu událostem:
ad 5.1  Očekávání se splnilo v neskonale větší míře, než jsem si vůbec dokázal představit
ad 5.2  Očekávání bylo převráceno vniveč. Už hodně dlouho jsem si před vlastní ženou nezažil takové
mindráky
ad 5.3  O komunikaci to bylo, ale ten její způsob byl hodně neočekávaný. Když jsem byl poučen a
přijal za své, že vůbec takový komunikační kanál existuje, zjistil jsem, že ho mám asi hodně
zanesený nebo docela zakrnělý.

NÁSTUP

1. Dalo se to najít, a po troše experimentování i se prozvonit až do suterénu (když se člověku
podařilo vzpomenout si na nějaká klíčová slova a korelovat si je s nápisy na zvoncích)

2. Pro Alenu sociální šok, když uzřela ten suterén narvaný mládím, její první instinktivní reakce byla
nepouštět se do boje a zdrhnout, dokud je čas. Já už takové šoky měl za sebou (Mirkovy Rataje před
sedmi lety, kde snad málokteré kočce bylo přes 15 let), takže jsem se marně pokoušel jí tam
zadržet. (Povedlo se to až Zdeně.)

3. Mikuláše se podařilo ukecat, že se necháme skasírovat až na konci lekce (až jaké to bude).
Opět předeběhnu: zaplatili jsme pak rovnou za oba na všechny čtyři lekce, aniž by rodinná účetní
Alena zaváhala - což jsem považoval za maximální Mikulášův úspěch, kterého se dopustil na naší
rodině.

MÍSTNOST

Mínusy:
-  poměrně malá (byli jsme zvyklí na větší sály)
-  podivně vykousnutá
-  divná tvrdá hmota na místě podlahy
Plusy:
+  zrcadla na stěnách
+  dobře fungující vzduchotechnika (v právě panujících parnech)


ZAČÁTEK LEKCE

1. Rozcvička - přišla mi celkem "standardní", jen některé cviky jsem si trochu svévolně dělal tak,
jak jsem byl zvyklý od Mirka

2. Chození dokolečka:
(Tak na to jsem od Mirka zvyklý nebyl. Myslím, že to dělá s lidmi ze svého souboru, ale s námi
obyčejnými kursisty nikoli.)

Překvapilo mě, že se chodí docela rychle. Já bych na tu hudbu chodil dvakrát pomaleji.

Pak to vynechávání jednoho kroku mi napoprvé přišlo dost těžký. Dlouho jsem nechápal, jak to dělat.
Jestli jeden vynechat a na kterou dobu, anebo udělat na tři doby dva kroky, nebo jak vlastně.

Když jsem pak tohle chození dokolečka pochopil jako přípravu na simple a double, tak mi to přišlo
spíš jako matoucí - tam jsem byl zvyklý, že to spíš bývá simple - simple - double, tj. "většinou
pomalu a občas rychle", laicky řečeno, a tady v tom chození naopak. No prostě už tady v tom chození
do kolečka se začal vařit ten můj guláš vhlavě , který se mi doteďka moc ještě nerozležel.

(Vlastně to nebylo chození dokolečka, ale náhodně po místnosti, což člověka nutí sledovat a
odhadovat, takže dobrá průprava.)

IN MEDIAS RES (konečně)

BASSE DANCE
Dostalo se nám počátečního poučení, že:

1. Je to v 4/4 taktu, takže na vše, co je 4/4, se dá tancovat basse dance

2. Vlastně to je hlavně o střídání simple a double. A že na to byly různé systémy, jak se to mohlo
střídat, ale že nám stačí si zapamatovat, že nakonec se to ustálilo na tom, že po simplech bude jen
jeden double anebo tři doubles.

3. Že je to na pánovi, aby se rozhodnul, zda příští krok chce dělat simple anebo double,

4. a že to musí v _dostatečném_předstihu_ dát najevo své partnerce. Takže jsem pochopil, že právě
v tomhle bodě začíná jít opravdu do tuhého a že to má být smysl té komunikace, kterou Mikuláš už takovou
dobu předem annoncoval, a tím pádem by to mělo být těžištěm všech těchhle našich lekcí.

Takže, zásadní problém, jak si to v té hlavě urovnat předem, co bude, a pak, jak to předem sdělit:

- Nabízí se normálně jí to říct. Přípdně se jí i svěřit se svými hlubokými rozpaky. No tak to ne.
  Konverzace žádná. Dámy byly většinou tak disciplinované, že na všechny moje pokusy domluvit se
  normálním lidským způsobem reagovaly jen smutným pohledem. Jako by byly zakleté do němoty...

- Další možností by byla mimika. Třeba si domuvit signály pro různé kroky a mrkat pak na sebe očima,
  krčit nos či předvádět různé škleby a tím před dámou rozvinout celou svou důmyslnou choreografii.
  (Tak to asi také ne.)

- Úplně nejprostší způsob je uchopit dámskou ručku na způsob řadící páky u automobilu a tím jí
  zcela přirozeným způsobem dávat najevo, kdy řadím jedničku, kdy dvojku a kdy tam šoupnu zpátečku.
  (To ale v naší rodině nefunguje, protože Alena nemá řidičák a autem nejezdí.)

- Takže další nápad je zacházet s její horní končetinou jako s řidítky u jízdního kola, což by měla
  pochopit každá selka. Nebo, ještě lépe, jako kormidelník zachází s kormidlem, tak ladně a jistě
  kormidlovat naše společné rodiné štěstí nejen celám životem, ale i rozbouřenými vlnami tanečního
  sálu.

- No, a pokud ani tohle by nezabralo, tak ten něžný orgán prostě chňapnout jako voj u žebřiňáku,
  tahat to za sebou sem a tam a vecpat se s tím, kde je zrovna místo.

Takže takovým postupem bych to asi řešil já, po tolika letech manželství. Ovšem Mikulášovy
idealistické představy se od mých zřejmě trochu lišily. Nepřipadlo mi vůbec trivialní je pochopit a
tím méně praktikovat. Jak se to pokusit shrnout?

- Pohyb těžiště. To se mi stalo jakýmsi klíčovým bodem. Uvědomovat si polohu a pohyb těžiště svého
  vlastního těla, snažit se mu porozumět v jeho vlastních návycích a ty se pak postupně snažit
  začít kultivovat. (Původně jsem chtěl napsat "získat nad ním kontrolu", ale to ještě nemám
  vyřešené, do jaké míry svému vlastnímu tělu naslouchat a snažit se s ním nějak domluvit a do jaké
  míry snažit se nad ním udržet dominantní posici.)

- Další Mikulášova poučka, že tělo má jít "před nohama" a ne naopak "nohy před tělem".

  Na první pohled to vypadá divně, člověk by řekl, že mozek dá povel nohám, ty se začnou pohybovat
  a nesou s sebou i tělo. Možná si to při chůzi tak neuvědomuje, ale dobře se to demostruje při jízdě
  na kole: pokud se jezdec rozhodne zatočit vlevo a řeší to otočením řidítek vlevo, tak rychle skončí
  na hubě vpravo. To poznal každý, kdo se tomuto umění učil, a záhy sám zjistil, pokud mu to jiný
  neprozradil, že nejdřív je nutno naklonit celé tělo vlevo a pak teprve řidítka. A frajeři zjistí,
  že řidítka ani tak důležitá nejsou, je možno jet i bez držení: jezdec se nakloní na příslušnou
  stranu a kolo poslušně následuje.

Takže když si to spojím s hudbou: Ono by se na první pohled mohlo zdát, že když v těch taktech je to
první, druhá, třetí, čtvrtá doba, že to všechno začíná na tu první dobu. Jenže při bližším pohledu
opak je prvdou, protože úderem první doby to vlastně všechno končí - tedy, na první dobu dopadá
noha na zem (dejme tomu levá, vykračuji-li levou) ve stejný okamžik jako palička na buben.
Aby dopadla, musí být předtím už dávno v pohybu, noha i tělo, což nutně musí započít už v době
čtvrté předcházejícího taktu. Tak s tím musí souhlasit asi každý, kdo si to aslespoň jednou
na sobě zkusí.

Ale teď přichází slovo do pranice: jak k tomu pohybu těla dojde. V zásadě vidím dva možné způsoby,
jak to řešit (dejme tomu simple levou nohou). Ale než to začnu řešit, tak si potřebuji ještě
ujasnit výchozí postoj. Nevycházím z toho, co o tom píše Arbeau či Aréna, to zatím přenechávám
Mikulášovi a dalším, ale vycházím z toho, na co jsem si tak nějak časem zvyknul, co jsem kde
pochytil a co mi přijde, že může mít jakousi logiku, i když těch možností se nabízí víc:

0: Tanečník stojí tak, že se dotýká oběma nohama země, ovšem tak, že prakticky celá váha je
   na celém chodidle pravé nohy. Levá noha mírně nakrčená spočívá na zemi tak, že nese jen velmi
   malou část tělesné váhy, dejme tomu 1/10, a o zem se dotýká prakticky jen pološpičkou.
   Lze tedy odhadnout, že těžiště těla (COG=center of gravity) je posunuto od těžiště pravého
   chodidla směrem k pološpičce levé nohy, a to cca o 1/10 této vzdálenosti. Jinými slovy,
   90% váhy nese pravá a levá jednak drží balanc, jednak se podílí na vytváření stabilní postury,
   tedy posice celého těla.

   A teď: To, co jsem popsal, nejspíš odpovídá situaci, kdy
0a: levá noha je posunuta kousek víc dopředu před pravou. To je taky takový základní postoj,
   na který jsem si zvyknul od Mirka. Tj. i v průběhu tance, když se dostanu do takovéto
   výchozí posice a jsem v klidu, je jasné, kterou nohou budu vycházet v příštím kroku -
   tedy opačnou, než je stojná noha.

   Pak je ovšem také možno si představit základní postoj, kdy
0b: levá noha prakticky na stejné úrovni s pravou. To rozložení váhy může fungovat principielně
   stejně, jako v předchozím případě, jen mi přijde, že v takové posici ten rozdíl mezi polohami
   obou nohou i rozdíl v přerozdělení váhy bude menší, že i to pokrčení levé nohy může pak být
   i sotva znatelné.

   V krajním případě se bude jednat (v tělocvikářské terminologii) o
0c: stoj spatný (diakritika důležitá, nikoli "špatný"), zcela symetrický, kdy můžu potenciálně
   vycházet libovolnou nohou (a nikdo do poslední chvíle nemá šanci nepoznat, jakou)

   Pak je tady ovšem ještě možno uvažovat posici,
0d: kdy odlehčená noha, kterou vycházím, se na začátku kroku nachází _za_ stojnou nohou.
   To ovšem nebývá posice, kterou bychom nazývali výchozí pro celý tanec nebo nějakou jeho část,
   ale může být výchozí pro další krok z toho důvodu, že jí končí krok předcházející - zcela
   typickým příkladem je normální lidská chůze, či takové kroky jako je spezzato či sequito
   ordinario.

Zatím skončím s výchozími posicemi a budu předpokládát, že vycházím z posice 0a. A teď se chci
připravit na krok levou nohou tak, že vychýlím těžiště svého těla vpřed. Budu vycházet
z Mikulášova tvrzení, že pohyb má začínat tělem. V tom případě _obě_ nohy musí být v klidu.
To znamená, že prvotní pohyb by musela vykonávat buď páteř nebo by musel vycházet z toho,
že se tělo nakloní v kyčlích, zatímco kyčle ovšem zůstávají sále na stejném místě v prostoru.
Což vypadá tak, že v podstatě figura tanečníka jde do předklonu. Proč ne, zkusil jsem to
a může to být také řešení. Jako první se pak začnu pohybovat vpřed ramena a tímto gestem
tanečník jakoby vybízí partnerku k pohybu.

Druhá možnost, která mi ovšem také připadá schůdná, by byla, když -  v protikladu tomu,
co říkal Mikuláš - ten pohyb nevychází zcela jen z těla, ale výrazně mu v tom pomáhá
stojná noha, tedy v našem přípdě pravá, která se chodidlem jakoby odpíchne od země - tj.
silou lýtkových svalů rychle zdvihne patu - a tím uvede těžiště těla nejdříve do pohybu
vzhůru, případně směrem vzhůru a v před, přičemž ten pohyb vpřed bude výrazně ovlivněný
mírou nakročení levé nohy.

Takže bych si asi dovolil tu Mikulášovu poučku interpretovat či upřesnit v tom smyslu,
ne že krok nezačíná noha, ale že jej nezačíná _kročná_ noha. Tj., že jej začíná tělo
v případné součinnosti s opačnou, tj. stojnou nohou.

--

Takže konečně jsem se takto dostal k nadhození diskuse na dané téma první nedělní hodiny. Uff...

Kychot

[Martina]

Mikuláši, mně se to taky moc líbilo a bylo to potřeba. Lidí bylo tak akorát, abychom si uvědomili jeden druhého. Kdybychom byli zběhlejší, tak to ani nepřijde. (To bychom do sebe nevráželi a hlavně bychom uměli koordinovat délku kroku, směr a tak ;D) Už se těším na tuto neděli, ale toho 17.6. asi nestíhám. Budu v Brně, ach jo.

[Michal Medvěd]

Ty lihotníku!

[žabža]

Bylo to báječné :-). Lidí byla kupa, až téměř na hranici únosnosti, ale i tak příjemná tvůrčí atmosféra. Rozhodně všem doporučuji.

[Michal Medvěd]

Základní prolamování v jednoduchém a dvojném bránlu, taneční ohleduplnost a etiketa. Basse dance podle A. Areny, struktura, pravidla, hypotézy, aplikace. Pár poznámek k Tourdionu.

neděle 03.06, 19:15 - neděle 24.06, DDM Rytmus, Lublaňská 18, Praha 2