Po přečtení článku jsem se vyděsil, po přečtení té debaty kolem poněkud uklidnil. Ale stejně... Reagoval bych ze svého hluboce neprofesionálního hlediska na několik informací v článku uvedených...
1. Šermu se věnuji v rámci skupiny s mnohaletou tradicí poměrně dlouho a pořád mám pocit, že jsem asi ve špatné skupině (soudě podle kriterií v článku nastavených)... Neustále zápolíme s nedostatkem financí, jsme rádi, když nám něco rozumného zbyde, aby se z honoráře zaplatil benzín, ten prokletý lampový olej a peníze na pronájem prostor na tréninky(Praha a okolí)... Neustále slýchám - zvláště od těch co jsem je na place ještě neviděl - kolik se dá vydřít peněz... Pravděpodobně jsme tedy unikát.
2. Neustále si říkáme, jestli toho šermu nemáme ve vystoupení málo - to kvůli "divadlu" kolem. Herecký projev se snažíme kultivovat a snad je to alespoň trošku vidět. Teda po těch letech... Nevím, proč bych se měl před herectvím na scéně křižovat, ostýchat apod. Bez toho by to bylo jednoznačně tupé a chudé... Ale možná je to ta trocha zdravé řevnivosti, kdy já zase s mírným despektem pohlížím na šermířský projev mnoha herců (viz nejkřiklavější ukázky typu Troškových filmů nebo libózní Šermířskou pohádku, kde nebyl jeden jediný - poctivý - souboj), kteří kolikrát ještě zatuhli v dobách jiného českého scénického klasika - pana Plcha - a veškeré modernější trendy pojetí šermu jim připadají minimálně v dimenzích "fantasy"... :-)
3. Pevně věřím, že se dá udělat dobré vystoupení, kumštýřsky (divadelně) přijatelné, s milým scénářem a rozumnou dávkou šermu, který bude řemeslně dobrý a lidem srozumitelný. Že kostýmy vždy nejsou úplně LH se snad dá prominout, pokud na pohled příjemně dotváří atmosféru. Trochu mě v poslední době rozčiluje někdy až precizní sekýrování za nedostatky v ošacení na straně jedné a totální diletantství na straně druhé a to jak mezi tanečníky, tak mezi šermíři, herci, filmaři...
Jinak ovšem uznávám, že na těch kočkách už jsem viděl leccos a kvalitu to mělo velmi rozkolísanou.
Na závěr této mírné obhajoby stavu šermířského ještě takovou drobnou otázečku... Který z tanečníků si zkusil prašit s sebou právě na těch kostkách z metrové výšky obličejem obrácen do lůna matičky země půl hodiny po tom, co přestalo pršet? Podmínky pro šermíře na náměstích by taky vydaly na solidní diskuzi...
Zdařbůh, Koliik
1. Šermu se věnuji v rámci skupiny s mnohaletou tradicí poměrně dlouho a pořád mám pocit, že jsem asi ve špatné skupině (soudě podle kriterií v článku nastavených)... Neustále zápolíme s nedostatkem financí, jsme rádi, když nám něco rozumného zbyde, aby se z honoráře zaplatil benzín, ten prokletý lampový olej a peníze na pronájem prostor na tréninky(Praha a okolí)... Neustále slýchám - zvláště od těch co jsem je na place ještě neviděl - kolik se dá vydřít peněz... Pravděpodobně jsme tedy unikát.
2. Neustále si říkáme, jestli toho šermu nemáme ve vystoupení málo - to kvůli "divadlu" kolem. Herecký projev se snažíme kultivovat a snad je to alespoň trošku vidět. Teda po těch letech... Nevím, proč bych se měl před herectvím na scéně křižovat, ostýchat apod. Bez toho by to bylo jednoznačně tupé a chudé... Ale možná je to ta trocha zdravé řevnivosti, kdy já zase s mírným despektem pohlížím na šermířský projev mnoha herců (viz nejkřiklavější ukázky typu Troškových filmů nebo libózní Šermířskou pohádku, kde nebyl jeden jediný - poctivý - souboj), kteří kolikrát ještě zatuhli v dobách jiného českého scénického klasika - pana Plcha - a veškeré modernější trendy pojetí šermu jim připadají minimálně v dimenzích "fantasy"... :-)
3. Pevně věřím, že se dá udělat dobré vystoupení, kumštýřsky (divadelně) přijatelné, s milým scénářem a rozumnou dávkou šermu, který bude řemeslně dobrý a lidem srozumitelný. Že kostýmy vždy nejsou úplně LH se snad dá prominout, pokud na pohled příjemně dotváří atmosféru. Trochu mě v poslední době rozčiluje někdy až precizní sekýrování za nedostatky v ošacení na straně jedné a totální diletantství na straně druhé a to jak mezi tanečníky, tak mezi šermíři, herci, filmaři...
Jinak ovšem uznávám, že na těch kočkách už jsem viděl leccos a kvalitu to mělo velmi rozkolísanou.
Na závěr této mírné obhajoby stavu šermířského ještě takovou drobnou otázečku... Který z tanečníků si zkusil prašit s sebou právě na těch kostkách z metrové výšky obličejem obrácen do lůna matičky země půl hodiny po tom, co přestalo pršet? Podmínky pro šermíře na náměstích by taky vydaly na solidní diskuzi...
Zdařbůh, Koliik